close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O bojovném Káčátku Part No.1

27. října 2018 v 19:16 | Victoria |  ...o životě...
PŘÍHĚH ZE ŽIVOTA OŠLIVÉHO KÁČÁTKA, KTERÉ SE MUSELO POPRAT S TÍM CO HO POTKALO....


Svůj život tady na tomto světě, v tomto čase si musela tvrdě vybojovat. Doslova a do písmene si vybojovat vůbec být na světě a na živu. Nebýt odkázána na zdravotníky, na lékařské přístroje, na rodiče a žít plnohodnotný život.
Neměla to lehké ani v následujících letech, kdy se potýkala s různými nástrahami života, lidí, světa kolem ní. Ale to trochu předbíhám.
Narodila se před 35 lety a několika měsíci. Byl to malý uzlíček s černými kudrnatými vlásky a černýma kukadly. Holčička, co se na svět usmívala, prvorozená dcerka jejich rodičů. Ale co osud nechtěl, narodila se s vrozenou vadou, kterou doktoři objevili až po roce, co byla na tomto světě. Co rok bojovala o přežití. Ale co si budeme povídat, před 35 lety nebyla medicína tak daleko, zvlášť na malém městě tak daleko, jako je dnes.
Po všech možných útrapách, bojích o holý život zjistili, že má zdvojenou ledvinu, což by sám o sobě nebyl problém, ale k tomu se přidaly i zdvojené močové cesty, zřejmě měla mít brášku nebo ségru (brášku si vždy přála, staršího a vždy cítila, že jí něco tzv. schází). Bohužel se stalo to, co se stát může, že se cesty zatočily tak, že se velká část moči, místo z těla ven, vracela zpátky do těla, což způsobovalo různé těžké záněty a jiné komplikace ohrožující Kačenku na životě.
V roce jí udělali potřebné operace, v roce a půl další a ona zase mohla fungovat jako normálně vyvíjející se miminko, aniž by ji to ohrožovalo na životě.
Jak tak roky plynuly, trávila hodně času v nemocnicích, po vyšetřeních, kde ani sestřičky (už v době kdy začala vnímat, že je holka), natožpak paní doktorky nebyly zrovna moc příjemné a ohleduplné k dětské duši i tělu. Podstupovala každodenní vyšetření a kontroly na dětském oddělení gynekologie s hrůzou a strachem, co zase ta zlá paní doktorka bude dělat. Vydržela, nezbylo jí nic jiného.
Ale bylo to náročné, kamarády si hledala už jako malá těžko, byla prostě svá, rodiče za ní do nemocnice na návštěvy nemohli a tak se musela spoléhat jen na sebe a nějak to tam vydržet s myšlenkou, že už určitě půjde brzy domů.
Když jí bylo tak 7 let, stále absolvovala různé kontroly, zákroky, vyšetření, rodiče odešli venčit psa, oba, kdosi zavolal - tehdy doma měli ještě jako telefon pevnou linku. Někdo volal, ptal se, zdali jsou rodiče doma, ona odvětila, že šli venčit pejska, oba, že je doma sama jen se ségrou. Pán tvrdil, že je doktor. Malá holka, nemajíc rozum, nevěděla, po doktorech trávila hromadu času, takže jí nepřišlo nic divného na tom, proč by pan doktor nemohl volat k nim a takzvaně ji zkontrolovat.
Prý co má na sobě, odvětila, že tílko a kalhotky - byla zvyklá doma chodit na lehko. Tak zdali si může rukou sáhnout do kalhotek a tam si to zkontrolovat. Kačenka nevěděla, myslela, že ji pan doktor chce nějakým způsobem zkontrolovat, zdali se vše dobře hojí. Tak poslechla, ale v tu chvíli přišli domů rodiče a "přistihli" Kačenku s rukou v rozkroku. Když "pan doktor" slyšel, že přišli rodiče domů, okamžitě zavěsil. Rodiče se ptali co to dělá, odpověděla, že volal pan doktor a chtěl ji zkontrolovat. Nikdo jí nic nevysvětlil, že to nebyl doktor, nikdo jí nevynadal. Nikdo jí nic neřekl, jen že tohle už nesmí nikdy udělat, poslechnout takhle někoho na telefonu a kdyby zase někdy zavolal, má okamžitě zavěsit, pokud nebudou oni doma. A tak Kačenka zcela nemoudrá, malá holčička tuto záležitost nějakým způsobem vytěsnila, protože nevěděla jak s tím naložit, jen si myslela, že to je špatné…
Jak si tak dál žila, snila, nevěděla co je špatné a co není, utvářel s jí podivný vztah k jejímu tělu, dále podstupovala nepříjemná vyšetření u nepříjemných paní doktorek, kde se musela odhalovat a musela snášet bolest a vše okolo, je přece ženská, tak něco vydrží. Co na tom, že to byla malá holka, která teprve nastupovala cestu raného dospívání, kde se vše formuje? To nikdo neřešil, protože přece musí vše vydržet. Nevěřila si, byla zlomená doktory, vyšetřeními, bolest brala jako nutné zlo, součást vyšetření, neměla vztah k sobě a nevěděla jak přistupovat sama k sobě hlavně "tam dole". Takhle přemýšlela, nikdo jí to nevysvětlil, nikdo jí nic neřekl.
Když přišlo dospívání, dostala od babičky, ano od babičky knížku o Pohlavním životě - encyklopedii, k narozeninám, kde si ledacos přečetla, kde se dozvěděla jak vše funguje. Další knížku jí pořídil paradoxně otec, jmenovala se Děvčátka na slovíčko, napsaná dvěma doktory, gynekology. Ti vše lidskou a srozumitelnou cestou, tak aby to dospívající děvče pochopilo, popsali a vysvětlili.
První menstruaci už zmákla, protože měla vše načteno, nebýt knížek, neví která bije, doma jí nic neřekli. Ale první sexuální zážitky byly horší. Na to Vás žádná knížka nepřipraví, zvlášť když si Káčátko nevěřilo, měla pošramocený přístup sama k sobě díky zážitkům z nemocnice, od doktorů a po tom telefonátu tehdy. Nevěřila si, myslela si, že je ošklivá, nezajímavá….
A on…on byl tak krásný. Blonďák, albín, s modrýma očima, jež mu rámovaly brýle s modrými obroučkami. Byl krásný, byl každé prázdniny u prarodičů, v domě, kde trávila čas u babičky ona. Měla pro něj slabost od první chvíle co jej spatřila a začala se zajímat o chlapce. Bylo jí 12, svět byl plný nástrah, ale ona měla oči jen pro něj, jenže pro něj byla dlouho neviditelná….až jednou, v jejích 12ti si jí všiml. Jí, ošklivého káčátka si všiml, on a jeho kamarádi. Začal se zajímat, myslela si, že se mu líbí, skutečně líbí, jí to imponovalo. První kluk, co projevil zájem. Když na ní poprvé sáhnul, tam dolů, byla v sedmém nebi. Bylo to příjemné a bylo to její malé tajemství. Někomu se líbila, JEMU se líbila. Co na tom, že ji zneužíval, tehdy jí to nedocházelo. Opakovalo se to v průběhu prázdnit. Ale když se začala trochu bránit, protože jen tohle jí přece nestačilo, chtěla mít kluka, už to tak snadné nebylo. Kamarádi mu pomohli trochu Kačenku přidržet. Možná štěstí, že šli okolo lidi, protože v parku, kde byli nebylo dost zákoutí, kde by je nikdo neslyšel nebo nemohl vidět či nachytat. Tehdy jí to došlo, že takhle to taky asi v pořádku není, že ji jen zneužívá. Že využil její naivity, jejího nízkého sebevědomí a toho, že ona je do něj zahleděná. Už v takhle brzkém věku dostala za vyučenou od života, ale protože neměla komu se svěřit, komu to říct, nechala si to pro sebe. Nějak se tím poprala sama, svěřila se akorát deníčku, který si tehdy psala, ale tím to skončilo. Jak se mohla s tím vším vypořádat? Nijak. Prostě to v sobě nějak uzavřít, vytěsnit, po tom, co to hodí na papír a nechat to trauma ať si žije svým životem.
Jak tak rok šel, potkala kluka, v jejích 13ti někdo o ni skutečně jevil zájem. Skutečný zájem, jí to imponovalo. Přeci jen to byla holka, co si moc nevěřila. Byl to kluk stejně starý jako ona, ze skautu, kam chodila, akorát z chlapeckého oddílu. Mívali ve stejný čas i oddílové schůzky, společné aktivity na oddíle, víkendové trampování po lese, takže se měli příležitost poznávat. On jí nosil kytičky i dělal naschvály. Ona vše snášela, nevěděla co se správné, co je už za hranicí, přece vždy donesl kytičku. Na táborech, kam jezdili jí nosil kytičky, ale zároveň jí i ubližoval, hodně ubližoval ,fyzicky, ale vždy to skrýval za srandu, až to jednou tu únosnou mez překročilo - málem ji utopil. Nikdo nevěděl, že to je blbá sranda, než to všem došlo, mohlo být pozdě. Naštěstí se ráda potápěla a pod vodou vydržela dost dlouho, jediný plus. Ale on druhý den ráno, před rozbřeskem donesl tajně do stanu kytičku jen pro ni. Aby si ji udobřil. Všichni viděli, jak se Ti dva k sobě "mají" tak se jim rozhodli uspořádat táborovou svatbu. Ji oblékli do bílých šatů, které jsme tam měli na celotáborovou hru Sluneční paní, jeho navlíkli do černých džínů a černého trika a u táboráku nás oddali. Byla to taková táborová sranda, ale zároveň celotáborový závazek.
Když jim bylo 15 a byl to pro Káčátko poslední tábor, už nebyli pod zákonem. Strávili spolu noc. Stále se vídali, než šli oba na střední a začalo ubývat času na sebe. Vše bylo fajn, než se ji před koncem prázdnin pokusil znásilnit. Byla od něj zvyklá na ledacos, ale tohle nečekala. Moc nechybělo, asi při ní stáli opět všichni svatí, že ho někdo vyrušil. Kdo ví, co by bylo. Tenhle zážitek jí otevřel oči, už ho nechtěla nikdy vidět. Jenže malé město, oddílové schůzky….ale jak začala škola, na kterou dojížděla, neměla tolik času a tak se vídali méně a méně…ale další traumatický zážitek a špatný přístup k sexu jí zůstaly. Nikdy nepoznala jak by to skutečně mělo být. Zažila jen využívání, za facku kytku a omluvu a vše zalito sluncem. Nadělalo jí to paseku do zbytku života, který si tady musela těžce vybojovat.
Teď v 35 letech se začíná zajímat, proč ten přístup k sobě a sexu má takový jaký má. Protože minulost nesmaže, to jak žila, nesmaže. Ale je potřeba ty traumata zpracovat. Je to dospělá žena, učící se znát svoji cenu a nabrat sebevědomí, protože si moc dobře uvědomuje, co v životě už dokázala. Ale je to těžké. Protože o ten život nejednou bojovala a svoje tělo dávala všanc ledasčemu. Ale musí se naučit netrestat a najít si k sobě cestu. Protože život může být i krásný ve všech směrech…

TO BE CONTINUED...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama