Zastavit myšlenky

9. září 2018 v 13:48 | Victoria |  Brainstorming
...zastavit myšlenky, jejich tok, chvíli jen tak civět, běžet, jít, sedět, stát........cokoli, jen nemyslet.
Vypnout a být jen čistým nepopsaným listem papíru.
je to vůbec možné? Jde to v dnešní době plné neustáleho spěchu, informací, nutnosti upoutat pozornost prodavače stojícího u stánku, aby si zákazník - já, která se snaží bezděčně bloumat ulicí a na nic nemyslet, něco koupil?
Je možné jen tak být, čistě a na nic nemyslet?
Dnes se to nenosí, na nic nemyslet. Dnes se nenosí jen tak být, na chvíli být ničím, nikým, nikde a zároveň někde.
Prostě jen tak být a nemyslet.
Dnes se myslet musí, pořád se člověk musí stavět do nějakých póz a rolí.

Dnes je žena, nechtějící mít děti divná. Dnes je člověk jen tak bloumající ulicí a na nic nemyslící divný. Dnes je člověk, který sám neví, co by chtěl zrovna dělat z jiné planety. Dnes je kdokoli, kdo nechce na nic myslet alespoň na chvíli, uvržen do nějakých nesmyslných ohrádek lidí, kteří se stali obětí dnešní doby, plné marketingu a byznysu.

Proč je pro někoho tak těžko pochopitelné, když si chceme dopřát chvíli, kdy na nic nemyslíme, kdy jsme ničím ikdyž jsme někým - jsme přece člověkem, živou bytostí, kdy chceme jen tak být, dýchat, koukat, vnímat a nasávat atmosféru, vypnout, ale na nic víc nemyslet.

A proč je někdy tak těžké to zase začít dělat? Kdysi jsem uměla odejít do "své krabice ničeho" a tam si jen být. Koukat na ty holé stěny barvy krémově bílé (ano tuhle barvu jsem jim dala), seděla na podlaze krémově bílé barvy a jen tak koukala až mě celé okolí krabice splynulo v jednu mlžnou oponu...a já odletěla někam mimo sebe. Volně jsem blomala mezi svými myšlenkami, které běhaly okolo a já se mezi nimi procházela, jen se na ně podívala, ale nezachytávala je, nevěnovala jsem jim žádnou zvláštní pozornost. Jenže čím se víc člověk nechá pohltit dnešní dobou, světem ve kterém žije, ztrácí čím dál tím víc sám sebe a svoji schopnost vypnout a nemyslet. Jen být, jako čistý nepopsaný list papíru.

Můj mozek je už tak přetížen jako přehlcený server, moje mysl se dostává do stavu agónie a já přestávám znát smysl svého bytí na tomto světě, jen proto, že jsem zapomněla existovat ve své krabici ničeho a jen tak být. Tam i deprese dostává jiný rozměr, rozplývá se do mlhy...stejně jako ty myšlenky, co tam jen tak proplouvají.....

Je na čase se to zase naučit....jedině tak můžeme zachovat sami sebe, svoji skutečnou podstatu, své já a nalézt sami sebe a svůj směr v životě, své téma a cestu ke svým snům. Takže já jdu na to, hledat svoji ztracenou schopnost jen tak vypnout a být jako ten nepopsaný list papíru.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama