Motýlí

11. září 2018 v 20:56 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Něžná, jako nejjemnější hedvábí, křídla motýlí.
Vznášíš se ve větru, necháš se unášet do neznáma.
Touha po svobodě a lásce je silnější jako Tvoje vůle
udržet se na zemi.
Chceš být oním motýlem s hedvábnými křídly a odletět si,
kde se Ti zalíbí.
Necháváš se unášet vzdušnými proudy vysoko k oblakům.
Máš celou zemi jako na dlani,
ale toužíš být nohami pevně na zemi.
Ale ten pocit, lehkost, je tak úžasná, že nevíš co chtít víc.
Jsi tak lehká, křehká, něžná, ale i přesto silná a bojovník.
Jen v tuto chvíli vánek odvál to vše pryč a Ty se vznášíš neznámo kam.
Dotkneš se slunce, posedíš na mráčku, potkáš se se ptáky, co letí neznámo kam.
Sle už dost, chceš zpátky na zem.
Tak pomalu zamíříš, čeká Tě už jen ta krutá, krásná realita
a vítá Tě svou pevnou náručí.
Jsi zpět, zpět na zemi.


Z mého archivu, 6.8.2009

Wiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama