Když jsem si přečetla název tématu týdne, 10 nejhorších...napadlo mě vteřin v životě. Ale také, zdali byly skutečně opravdu nejhorší.
Možná v tu chvíli, kdy jsem je prožívala. Kdy jsem ztratila kontrolu nad tím, kam lezu, ztratila koncentraci na zmrzlém povrchu, na skalách, ve Vysokých Tatrách a kdy jsem letěla srázem dolů a nevěděla, kdy nebo zdali se vůbec zastavím.
V tu chvíli 10 nejhorších vteřin v životě - kdy se mě promítl celý dosavadní život před očima, kdy si člověk sesumíroval zbytečnosti nad kterýma se trápí, protože život se má prožít a ne přežít, co všechno člověk nedělá, ale ví, že by měl, chtěl....kdy si uvědomil, že jak tu nemusí za 10 vteřin být on, může to být kdokoli na kom nám záleží a my mu to zapomínáme dávat najevo...
Mnohdy se ale člověk ani z těchto 10ti vteřin člověk nepoučí do chvíle, kdy je zažije v jiné formě znovu - kdy mu říkají, zemřel Ti blízký člověk, milovaný, ale opomíjený, protože jsi workoholik. Druhá facka v životě, druhých pomyslných 10 vteřin - teď skutečně těch nejhorších....ale člověk se nemá litovat, má se poučit.
"Protože to, co už se stalo, nejde už odestát, lze se jen poučit a jít dál. Neřešit malichernosti, nerozčilovat se nad věcmi, které nemůže změnit, protože i tyhle věci nám ubírají naše vteřiny života.........."
Žijme, milujme (především sebe, tam se musí začít), odpočívejme a nehoňme se pro nic nebo pomyslné pozlátko, neřešme malichernosti, život je příliš krátký...
Wiki