Listopad 2017

Internetová seznamka: e-shop s láskou???

22. listopadu 2017 v 17:52 | Victoria |  ...o životě...
Včera jsme se cestou z práce bavili v autě s partnerem o internetovým seznamování. O tom, jak to dneska vlastně chodí a jaký na to máme pohled. Oba jsme se totiž taky "našli" na seznamce. Navíc na placené seznamce, ne na bezplatné.
Odtud vznikla myšlenka "e-shop s láskou".

Ono to tak v dnešní pohodlné a internetové době trochu je, mě přijde.
Když si chci koupit nějakou věc na internetu, taky hledám podle toho co se mě líbí - vzhled, parametry, cena, dostupnost. U internetových seznamek je to ale skoro stejné - musí nás zaujmout vzhedem, parametry - jaký je a pak také dostupností - jestli není z druhého konce republiky... Pak případně klikneme, napíšeme že máme zájem (takže vlastně objednávku).
Vůbec nám to nepřijde divné, kliknout a v podstatě koupit si partnera/partnerku.

Vytrácí se ono kroužení okolo sebe cestou do práce, v práci, ve škole, na tréninku, v posilovně a tak různě, kde se lidé dřív seznamovali.
Moje první lásky byly právě z toho pravidelnýho potkávání se třeba v autobusu cestou do školy. Nebo na koupališti, kam jsme chodili oba pravidelně. Takovéto přirozené okoukávání se, pak oťukávání se a pak případné rande.

Dnes vše funguje na jedno, dvě, tři kliknutí. Možná je to snažší, nepopírám. Já jsem člověk, který se velmi těžko seznamuje. Kdo mě zná, ví, ale kdo mě zná jen letmo, těžko tomu uvěří. Prostě seznamka, je i pro mně lepší variantou. Kliknu na fotku - zboží - v tomto připadě muž zaujal, přečtu si parametry - dobrý věkově, zájmy a místem bydliště odpovídá, tak zkusím další krok - nákup, v podobě napsání pár řádků nebo odpovědi na jeho řádky. A šup, parametrově se shodujeme v základních rysech, tak si dáme rande v podobě možnosti vrátit zboží, když nám nesedí.

Přiznávám, že bez internetové seznamky bych asi nepoznala totoho úžasnýho chlapa co teď mám, ale třeba jo, jen by to dýl trvalo. Denně se pohybuju mezi lidma, pravidelně potkávám, s malými obmněnami, vesměs ty stejné lidi. Ale je to práce, kde jsem na ni plně fixovaná myšlenkama a nemám čas na nic jiného. Snažím se oddělit práci od soukromí, a tak je tu právě ta seznamka, protože s mojí časovou vyžížeností, je "hledání" partnera přes internet" tou bohužel nejsnažší variantou.
Nevýhodou internetového seznamování je, že nikdy nevíte, zdali obrázek produktu odpovídá realitě, ať již velikostí, barvou nebo popisem - parametry produktu nebývají vždy pravdivé, a tak se člověk setkává s rozličnými lidmi, což ale někdy není na škodu. Obohatí to život. Ikdyž občas je to ztráta času, což by ale nebyla, kdybychom se byli schopni seznamovat jako dříve - jako generace našich rodičů a hrstka vyvolených. Normálně "na ulici".

Dnešní mobilová doba tomuto stylu seznamování, ale už moc nenahrává a nepřeje. Je to škoda? Možná. Internet nám v ledasčem šetří čas, energii, peníze.

A ikdyž proti seznamkám nic nemám, stejně nic nevynahradí fyzický kontakt od samého začátku - prostě to seznámení se "na ulici" je podle mého mnohem kouzelnější....

W.

Boj

5. listopadu 2017 v 9:49 | Victoria |  Téma týdne
Boj o život, boj o přežití. Boj o moc. Boj o pozornost. Boj....boj....boj.
Proč mám pocit, že dnes každý druhý o něco neustále jen bojuje? O pozornost, o práci, o peníze, o štestí. Bojuje se ve světě - takže boj o moc a postavení ve společnosti.
K čemu boje vedou? Proč nedokážeme přijmout věci tak, jak jsou nebo je prostě nezačneme měnit? Proč musíme neustále s něčím a někým bojovat? Proč musíme bojovat o povýšení v práci, proč musíme bojovat o pozornost partnera, v rodině, o lásku partnera, jehož ztrácíme?
K čemu to vše vede? K tomu, že pak jen ztrácíme sami sebe, odpoutáváme se od svého já a vlastně téměř vždy ani nevíme proč bojujeme. Sami za sebe to prostě nevíme a netušíme co nám to přinese. Jen si myslíme, že až si vybojujeme to a tamto, že nám to bude stačit. Jenže s každou vyhranou bitvou, chceme bojovat daší, abysme vyhráli jednou, "jednou" nějakou pomyslnou válku.
Proč vlastně na světě vznikají boje a války? Proč? Protože lidé se neumí spokojit s tím co mají, neumí přijmout život takový jaký je. Neumí si jít za svým cílem tak, jak to jde a je dané. Neříkám, že by se měli spokojit s málem, ale měli by ten stav přijmout a pracovat na tom, aby se zlepšil. Ale každý jen bojuje. Bojuje s nadváhou, než aby se přijal takový jaký je a změnil svůj životní styl. Bojuje v práci s kolegy než aby se na to podíval z druhé strany nebo z té práce odešel. Vedou se boje, války o moc, o jídlo - nebo proč vlastně?
Proč? Na toto nikdo čistě sám za sebe nedokáže odpovědět. Nebo možná někdo ano, ale takových je málo.

Jsme tak zmanipulování médii, potřebou něco mít, vlastnit aniž bychom to potřebovali. Být štíhlí jak reklama na hlad aniž by to bylo zdravé nebo vhodné k naší tělesné konstituci, že radší bojujeme s pomyslnou nadváhou....proč? Proč nedokážeme mluvit, jednat v klidu a přijímat věci jak jsou a hledat řešení, proč hned musíme bojovat?


Samé proč - ty také vytvářejí boje. Já se rozhodla nebojovat. Já se rozhodla žít. Sice ještě nežiju tak jak bych chtěla, ale to je jen hnacím motorem. Ale již přestávám bojovat, protože boje - jakékoliv nikam nevedou.