...slunce, slzy....

14. června 2017 v 19:39 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Slunce zalité slzami raněné labutě, na obloze svítí dál.
Labuť letí, leč srdce má bolavé a duše její trápí se.
Chce již dál zapomenout na útrapy jež se jí staly, rány nechť hojí se a nikdo již nesype do nich sůl.
Jenže to jen oba bojí se.
Snaží se minulost propustit.
Bolest však byla příliš veliká a zanechala příliš ran hlubokých.
Rány však hojí se, slunce je vždy zacelí.
Slzy její skrápějí paprsky sluneční, těmi se bolest uvolení a slunce jí jizvy, byť příliš hluboké pohlasí a zacelí.
Hledá cestu k sobě samé, jak začít věřit a přestat se bát. Dovolit si sebe milovat a zase se upřímně a od srdce smát.
Slunce je jí spojencem a hojí rány, zatímco ona labuť letí životem dál.
Toužíc milovat.


Victoria
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 15. června 2017 v 9:23 | Reagovat

To je nádhera, ty básnické obraty a přirovnání, to svědčí o silném citovém prožívání :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama