Podzim, láska, naděje na nový začátek...

5. listopadu 2014 v 16:10 | Victoria
...přišlo ráz na ráz. Ve cvhíli, kdy to člověk nejméně čekal. Přišla láska, něco jako láska...kdo ví.
Každopádně na toho dotyčného myslím kudy chodím, usínání bez něj jakožto i probouzení zdá se mi divné.
Prožívám období krásné, které již každý z nás snad zažil, jen opatrné.
Po všech nevydařených eskapádách v životě, po zkouškách a kopancích člověk je přeci jen opatrný a začíná znovu věřit, důvěřovat...sobě, svému úsudku a také tomu druhému. Tomu svému vysněnému princi

Ne, není to princ na bílém koni, na ty už dávno nevěřím, je to normální chlap, co si v životě taktéž zažil svoje, zklamal se ale tak moc, že bojí se věřit, uvěřit a naplno milovat...je to pochopitelné.

Já mám za sebou minulost divokou, špatnou i hezkou. Sama nemůžu říct, že bych kdy byla svatá, spíš vyvrhel do jisté míry, ale poučena, již nikdy nechci nic zažít ani jako oběť, ani jako ten, kdo to nedobro páchá, koná....a tak znovu začínám věřit.

Jenže, člověk ve své upřímnosti mnohdy o sobě prozradí víc než by bylo vhodné, i přesto, že ví, že zrovna toto ten druhý vědět nemusí, protože si sám něco prožil. Díky tomu, se jeho důvěra získává mnohem, mnohem hůře.
Ale jak toto překonat, vše asi zmůže jen čas, dokázat, že to co bylo bylo. Že člověk poučen, pouští se do nových vztahů s vyřešenou minulostí, dostatečně vybouřen a vůbec ne hrdý na to, čím kdysi byl, jaké chyby udělal....jen čas mu ukáže, že má láska je čistá, upřímná a že to co bylo kdysi, se nebude opakovat, protože je to zkrátka pryč a mělo by být zapomenuto.

Asi začínám cítit víc než jen krásnou lásku, mnohem víc...ráda jej mám víc každým dnem, každým setkáním, společnou nocí, společným ránem i společnými chvílemi. Ale strach je obrovský, strach z toho, že by to mohlo jednoho dne z jeho strany skončit, strach z toho, že nedokáže překonat strach a obavy a odevzdat se mi zcela, plně....vím, že to je krátká doba na to, co bych chtěla, ale začíná mě to trápit...pomaloučku, plíživě mě to začíná trápit, ale přitom sama vím, že důvěra je věcí velice křehkou, budujíc se nějaký čas....ne týden, možná ani ne měsíc....a my jsme na to spolu velice krátce, nedosahujíc času asi ne měsíc a půl...ale přesto člověk dostal novou šanci na lásku a chtěl by možná sobecky všechno hned...i po tom všem....kdo ví......

Já jen vím, co cítím, sama se učím důvěřovat a bojím se, možná se trápím víc sama tím, že se bojím věřit a jde mi to pomalu velmi pomalu, než tím, že on to má stejně....oba jsme se zklamali, oběma bylo ublíženo, ale život jde přece dál....ale chápu, má děti, už znám děti....o to je to pak těžší....

Vše chce čas. Společný čas, společné zájmy, chvíle, okamžiky....mluvit a učit se znovu milovat a věřit.
Novou šanci na nový začátek nepromarním a dám jí maximum, i když s relativně nejistým výsledkem....ale co je dnes jisté...jenom to, že jednou náš život skončí....

Znovu začínám věřit na lásku, lásku čistou, věrnou, upřímnou a pravdivou....potkala jsem ji. Nezvdám se jí, ne bez boje, vážím si jí, vážím si jeho...neuznávám nevěru, přetvářku, lži....a už bych to nikdy nechtěla zažít ani z jedné strany. NIKDY...

S láskou v srdci i na duši.

Wiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama