Boj o lásku a důvěru...?

11. listopadu 2014 v 13:28 | Victoria |  ...o životě...


Je skutečně nutný o lásku bojovat? Nelze si ji jen zasloužit a mít ji?
Jako se láska musí opečovávat, stejně tak se buduje důvěra.
Důvěra ve vztazích je jejich základním kamenem, ale asi nepřichází ruku v ruce s láskou....
Je to běh na dlouhou trať, já vím. Důvěra je jako stavba domu, může jii ledacos velmi lehce zhatit, zastavit její budování nebo ji také zbourat jako vichřice dokáže zničit les.
Bez důvěry není lásky, bez lásky není důvěry....ale o lásku se přece nemá člověk bít? Nebo ano?
Láska je křehká věc, záležitost, cit, pud...těžko říct jak to nazvat.
Po všech peripetiích co má člověk za sebou, je těžké se zamilovat, čím je člověk starší, tím se více bojí, když má hodně špatných zkušeností....tím hůře se získává jeho důvěra.

Přesně v této pasti jsem. Potkala jsem někoho, kdo se hodně zklamal, stejně jako já, možná více možná méně, nelze poměřovat....o mojí minulosti ví dost, na to, aby byl opatrný, ale ne dost možná na to, aby si mě více vážil a důvěřoval mi.
Na druhou stranu, já také, občas řeknu, udělám věci, které tak zcela nemyslím, nemyslím je zle, nechci ublížit, nelžu, ale mnohdy vyniknou, vyzní úplně jinak, než jak je člověk myslel, ve snaze ochránit sám sebe a především toho druhého. Ale pak z toho vznikají nedorozumění, nepochopení a budování důvěry dostává trhlinky.
Jak ale s tímto bojovat? Není to přeci jen boj s větrnými mlýny? Lze s tím bojovat, časem to napravit a tu důvěru si získat?
Ale jak na to? Já už nevím, jsem zoufalá, smutná...probrečený večer, divnosnová noc a těžké ráno s těžkou hlavou člověku nepřidají.
A tak se z toho musím vypsat.
Udělala jsem v životě mnoho chyb, v lásce také. Věřila jsem, milovala jsem, ubližovala jsem. Poučila se a hodně. Začínám opět věřit tomu, čemu jsem kdysi věřila, a to lásce čisté a upřímné a věrné...třeba i na celý život, zbytek života. Jenže pak řeknu něco, udělám něco....co si podle některých protiřečí s tím, co vyznávám....moje slova pak přicházejí vniveč. Bohužel jen vlivem špatných zkušeností druhé strany, skeptičností k tomu, že když člověk jednou nějaký byl, bude takový i dál....ne, já taková nikdy nebyla, jen prostě člověk si každý projde nějakým obdobím, poučí se z něj....
I teď je to pro mě velkou školou jen se teď ptám. MÁ CENU O LÁSKU TAK STRAŠNĚ BOJOVAT, TAK MOC ŽE TO ČLOVĚKA BOLÍ, TRÁPÍ SE A BOJÍ SE, ALE PŘESTO TO CHCE ZKUSIT? AČ JE VÝSLEDEK VELMI NEJISTÝ A VRATKÝ.
Ale varianta, vykašlat se na vše taky není řešením, přece se jen tak lehce nevzdám něčeho, o čem jsem snila...skvělého muže, který mi za to vše asi stojí a já mu zkrátka dokážu, že to jaké mám období života za sebou je pryč, že jsem díky tomu všemu hodně pochopila a že stále a znovu s ním začínám věřit na tu čistotu, upřímnost a hlavně věrnost....otázka je, jestli on, o to opravdu stojí, jestli to chce a zkusí se aspoň trošku přestat bát. Vždyť jsme na to dva.
Oba se svými špatnými zkušenostmi, s chybami které neustále děláme....jsme jen lidi....
Jsme jen lidi, nedokonalí tvorové, kteří nežijí podle pravidel....a ve vtazích se pravidla dají do jisté miry nastavit...ale hlavně jde o komunikaci a upřímnost. Jen, někdy je upřímnost zaměňována z prostořekostí, hrubostí. Kulantností...a pak z toho vycházejí špatné výslekdy, ikdyž tak původně myšleny nebyly....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama