Srpen 2014

...když se upíšeš ďáblu...PartNo2.

28. srpna 2014 v 16:55 | Victoria |  Brainstorming
...navazujeme. Pokračujeme. Jo, ještě jsem se nezbláznila. Ale stálo mě to hodně nervů a odrovnaný žaludek.
Ale dokázala jsem říct NE, STOP, KONČÍM a stát si za tím, obhájit si to. Kupodivu. Bylo to hodně o nervech, ale nenechat se znovu udolat vydíráním citovým, vyhrožováním, urážením a opět a zase vydíráním citovým.
Prý že ví, že to nezvládám, že na tom, aby se to přenastavilo makal celý týden....cha, tentokrát jsem neuvěřila ničemu.
Naopak pustila ze sebe vše, co jsem chtěla, musela....byla za zlou, byla za mrchu. Ale nevzdala jsem se své práce.
I za cenu toho, že to bere jako podraz, bude o mě mluvit hnusně a dštít síru při vyslovení mého jména.
Je mi to jedno, já vím sama nejlépe kde je pravda....nechť si očerňuje, nakonec zjišťuji, že kecy, že má dlouhé drápy, že mě může zničit byly jen kecy a je to přesně naopak....to já mám dost triumfů v ruce na to, abych ho lusknutím prstu potopila...ale neudělám to. A proč? Nesnížím se na něčí ubohou úroveň. Jestli spíš pod úroveň.
Teď si jen říkám, jak dlouho jsem mu věřila, že má zničený život, že se musí chránit, jak jej jiní potopili, jak je chudák....jak se nikdo nesmí dozvědět co je vlastně zač....kecy, že pracoval na kriminálce jsem mu žrala chvíli, do okamžiku, kdy ze mě udělal totálního pitomce, ale nedala jsem znát to, že to vím, že jsem mu prokoukla jeho největší lež....teď už konečně vím, že to je jen obyčejný lůzr, pasák a chudák, který si vytvořil svoji bublinu, se svojí realitou a minulostí a uvěřil jí, ale v hloubi duše ví, že to není pravda....nedej bože aby mu tu bublinu chtěl někdo prasknout....on byl pro mě dobrá škola.
Utvrdil mě v tom, že člověk se má spoléhat jen a jen na sebe, že se lidem nedá věřit a že na znameních zvěrokruhu něco je, tušila jsem to dávno, tohle bylo jen velmi tvrdým dopadem na zem utvrzení v tom, že to tak je....znamením beran, ale ve skutečnosti jen ubožák převlečen za krále...soudící lidi podle toho jaké mají oblečení, povrchní blbec, který si hraje na něco co není, aby jen zakryl svoji vlastní necshopnost. Že musí i lhát v tom, že mu žebra zlámala jeho stará a skrývat je za historku, která nemá ani hlavu ani patu a myslí si, že ostatní jsou úplní pitomci, že mu ji uvěří...neuvěřila jsem, ale nechala jej přitom....historek tohoto typu by vydalo na malou knihu....třeba o tomto lůzrovi, který mě málem přivedl do blázince a na mizinu napíšu memoáry....jako poučení pro ostatní....
Pro mě poučení velké, na každou svini se vaří voda a na něj už je skoro uvařená, věřím tomu. Nepřeju nikomu nic zlého, jen každému to, co si zaslouží - je jedno jestli špatné nebo dobré, zkrátka podle zásluh...asi tak...

Nakonec, snad konec dobrý, všechno dobré....ale kdo ví, vzdal se možná až podezřele moc rychle, možná jen já jsem paranoidní, to poznáme, každopádně neví co o něm vím já...a já se ho nebojím...

Ztracené vzpomínky

28. srpna 2014 v 14:38 | Victoria |  Téma týdne
...ztracené vzpomínky, kolik jich asi máme? A jsou všechny ošklivé nebo všechny krásné? Nebo jsou pomíchané mezi sebou?
Máme vůbec nějaké ztracené vzpomínky?
Spoustu vzpomínek si lze uchovat, když už ne v paměti - nahrazují je nové a nové, bolestivé i příjemné, v šuplíku, v krabici.
Také mám takový jeden box - Box of memories. Krabici vzpomínek. Tam je spousta ztracených vzpomínek - jsou tam uzavřeny, uschovány a nevracím se k nim. K některým vůbec, k některým občas...když si chci připomenout...
Ztracené vzpomínky není myslím, ale důležité zkoušet hledat, z nějakého důvodu se vytratily, z nějakého důvodu jsme je vytěsnili - už nepotřebovaly zabírat místo v našich životech.
Ale nemyslím tím vzpomínky z dob našeho narození, ty nejsou ztracené, jen si je nepamatujeme, ale jsou tam - dají se vyvolat - meditací, hypnózou...

Určitě každý máme vzpomínky, které bychom raději považovali za ztracené a některé ztracené bychom rádi uchovali v paměti. Ale, k životu patří zapomínání, ztrácení, nalézání. Je to vše běžnou součástí našich životů....

...když se upíšeš ďáblu...PartNo1.

11. srpna 2014 v 10:58 | Victoria |  Brainstorming
Nejhorší je, upsat se ďáblu. Nikdy by mě nenapadlo, že toto zažiju i já sama na vlastní kůži.
Ale už to tak je a není cesty zpět. Možná to ani není tak těžké, ale spíš ještě složitější. Horší o to, že ďábel Vám nedá nic zadarmo, ale můžete se vykoupit, ale když je to zároveň i psychopat, Jekyl a Hyde v jednom, dvě osoby v jedné, navzájem o sobě nevědící, je to o to těžší...
Nevím, jestli výraz upsala jsem se ďáblu je ten správný výraz, ale je to peklo, jen občas, ne pokaždé, ale je to těžké, nervy drásající....a velice těžko se z toho odchází.
Člověk by si měl jít za svými sny, i tak to vypadalo v mém životě a pořád to tak je. Takže když jsem dostala nabídku na spolupráci a následně na to, stát se společníkem, znělo to a vypadalo to krásně. Člověk má zkrátka svoje sny...
Nejsem naivka, co by nestála nohama na zemi, jsem člověk co má vcelku dobrý odhad na lidi, ale psychopata prostě neprokouktene....nevím ani, jestli psychopat není moc tvrdé slovo....ale magor to je rozhodně.
Spolupráce začala dobře, vše šlo jak mělo, bylo dáno na mé rady, mé zkušenosti, vše se poctivě papírově ošetřilo....začali jsme společně pracovat na velkém projektu. Velkém, jak pro koho, pro mě přiblížení se snu, moct rozvíjet se ve svém oboru, svojí profesi....po prvním měsíci přišla první rána, moje chyba, tak moc jsem se zabrala do práce na projektu, uvěřila tomu, že finančně mě zajistí po dobu rozjezdu...ano zajišťoval, na jídlo bylo, na výdaje taktéž, než přišla platba nájmu za byt...najednou slova, která byla na začátku vyřčena, jako by neexistovala a vše se začalo otáčet proti mě...nakonec ale přeci jen pomoc přišla, sice s velkými výčitkami, vydíráním, ale přišla....
Jsem člověk, který nechce a nebude na nikom závislý, takže jsem svůj čas na projektu omezila a více se věnovala svojí profesi "vedle" abych si zaplatila vše sama...což se také setkalo s nelibostí, se slovy, ale já Tě zajistím, ale bez výčitek, vydírání to nešlo....podpora byla menší a peklo čím dál větší.
Nakonec jsem práci dokončila, a teď se více věnuji svojí práci "vedle" přičemž zvládám vychytávat mouchy na naší práci, dělat vše pro reklamu, seo a vůbec aby ta práce na tom měla smysl...a to je také málo.
Slova já Tě varoval, nebudeš mít osobní život se mi denně vkrádají do smsek, mailů i do telefonních hovorů. Výčitky stylu já také nemám čas na osobní život slyším téměř denně. Výčitky typu, musíš makat, ale je Tvůj problém, že jsi se do toho tak ponořila, že jsi neměla nebýt mě ani na jídlo opět vyplouvají na povrch.
Musím mu být vděčná, že mě podpořil? Podržel?
Jednou to dělám pro sebe, jednou pro nás. Pokaždé jak se mu to hodí.
Nemůžu odejít, když jsem to zkusila, začal mi vyhrožovat...každý si řekne, že pes který štěká nekouše, ale vím toho o něm dost na to, abych měla pochyby jestli toho opravdu není schopen....ačkoli mu nevěřím více než 1/3 všeho co mi řekl o svém minulém a současném životě a pekle v něm (údajném), nemůžu si být jistá ničím.
Kdykoli se jen pokusím odejít z této pasti, jsem zavalena hovory, vyzváněním telefonu když to nezvedám a obrovskou záplavou smsek, že se divím, že mi nezkolaboval telefon ještě.
Při vyslovení slova právník, věty budu to řešit právní cestou nastává ještě větší bouře rovna hurikánu a nelze odejít.

Možná mám strach, možná se jen nechci vzdát té neskutečné dřiny, kterou mi nikdo nezaplatí, ikdyž to slíbil - ale k čemu je mi ústní dohoda, je to těžké a je to bludný kruh.
Dělám něco, čemu věřím, stálo mě to hodně probdělých nocí, nervů a ztrátu osobního života na dost dlouhý čas, abych se toho jen tak dokázala vzdát a pohřbila celou moji práci, jen tak ji hodila do kanálu, protože mi to nenechá...už jen z principu a usurpátorství....a jak teď z toho ven? Není cesty zpět. Pro mě z toho jen plyne ponaučení, že se lidem skutečně nedá věřit, že jsem zase jednou naletěla, ale on to byl vlk ve velmi dokonalém rouše beránkově, že mu nešlo neuvěřit...využil slabé chvíle mojí duše, která prahla po pocitu, cítit se opět jako žena, využil mé touhy po splnění svých snů a že jsem ochotná do toho dát vše, zcela plíživě s nevinným výrazem ve tváři....tak moc mě zajal do svých ostnatých pout, že každý pokus vymanit se z nich, mě tvoří další hluboké šrámy.

Nakonec mi nezbyde než se z toho vymanit změnou jména, adresy a opět začít od nuly, ale tentokrát úplně nový život....ale těžko říct, jak moc dlouhé prsty má, kdo ví, jestli to nejsou jen kecy, ale o pronásledování opravdu nestojím, a abych se v téhle zemi někde schovala a začala od znova???....bohužel to taky není tak jednoduché....dříve než se zhroutím, než mě přivede do pekla...jiná možnost asi není...není úniku...a nebo opět otázka, je to jen pes který štěká a nekouše?...

Oblíbená píseň

11. srpna 2014 v 10:40 | Victoria |  Téma týdne
...oblíbenou skladbu, písničku má za život alespoň jednou každý. I u mě se to postupem let mění. Nezůstala mi jediná úplně moje nej. Byla dlouhé roky, ale po určitých situacích, zážitcích v životě, kdy pak mnohé připomínala a ne vždy to bylo zcela příjemné, se již stala méně oblíbenou až téměř vymizela z mého života.
Možná jedna tak nějak zůstává, jako vzpomínka na první lásky, první diskotéky, protančené noci, alkoholová opojení, ale stále zůstává spojena s první láskou, prvním krásně hlubokým přátelstvím, které trvalo roky, než zničehonic skončilo...
Oblíbené písničky v nás mnohdy vyvolávají emoce, možná téměř pokaždé. Někdy máme svoji oblíbenou, protože nám zvedá náladu, jindy nám pomáhá ve chvílích smutku připomenout si ještě více smutné chvíle nebo nás naopak vytrhne ze smutnění.
Každý to máme jinak, každému jeho oblíbená písnička dává něco, něco bere...v zásadě, ale přes všechny její vlastnosti zůstává ve většině případů v našem životě na plno jen na omezenou dobu, ale jak dlouhá ta doba bude, záleží jen a jen na nás a na tom, co nám život, osud přichystal a do cesty postavil...

...jedno krátké zamyšlení na začátku týdne na téma týdne by bylo zamnou a já Vám všem přeji krásný týden ikdyž tu leje jako z konve, krásný třeba s Vaší oblíbenou písničkou.

Wiki

The magic country...

7. srpna 2014 v 14:39 | Victoria |  Téma týdne
The Magic country ...
What does it mean? For some, fantasy, fairytale world, incredibly beautiful scenery and tranquility .
People are like, we live in an absolutely beautiful harmony with nature , animals in one place... nature is not destroyed by the intervention of the hand, animals sleeping with us and we with them in a heap...
Everything is beautiful, where only one drilling, there is serenity, a calm atmosphere, elephants wading rivers, to let me drift on the surface of the river, love the sunshine and let go with the flow , peace and harmony with nature...
The Magic country is almost fairy-tale world, create it, immersed in it, perhaps as an escape from reality, maybe just for a better life here on earth ... a magical land is in us, feel free to discover ...