Červen 2014

Pro radost příteli

17. června 2014 v 20:41 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Pro radost jednomu úžasnému človíčkovi....

Pohled do Tvých očí je jako pohled na krásy Tater Vysokých.
Slyšet Tvůj hlas, je jako balzám na duši,
když teče horská bystřina.
Chvíle s Tebou jsou naplněné klidem a pohodou. Radostí nad krásami oněch hor.
Uklidňující je Tvoje přítomnost,
krásná, ale zároveň jako ty hory, které si člověk zamiluje, ale nepustí
k tělu neb se bojí jejich ostrých hran.
Ale ty společné chvíle jsou jako procházet se po hřebeni hor, se sluncem v zádech,
za zpěvu ptáků a větru.
Ó jak krásné a uklidnující, že se člověk tam rád vrací a těší se na další chvíle strávené s Tebou...

Od Wiki s úctou hlubokého přátelství...však on už ví, komu to patří...

Píšu Ti

14. června 2014 v 22:25 | Victoria |  Téma týdne
Píši Ti tyhle řádky, ale Ty o tom nevíš.
Píši Ti tyhle řádky, zatím co Ty si někde sníš.
Píši Ti tyhle slova, protože to tak cítím.
Píši Ti tyhle řádky, protože už sama nic nevím...

Píšu a píšu, co cítím, svoje zmatky v srdci i na duši. Někdy je lepší vypsat se z toho, dát Ti to přečíst.
Mnohdy jen píšu pro sebe do šuplíku a jen, pro urovnání myšlenek.
Píšu Ti, protože ty semnou nemluvíš.
Píšu Ti, protože moje slova už neslyšíš...