Smutek...

21. května 2014 v 20:21 | Victoria |  ...o životě...
...a bolest, prázdno. Po lidech, co už mezi námi nejsou.
Jsou to velké bolesti. Jedna bolest, pomalu ustupující, střídá druhou.
V Červenci to budou 3 roky, co mi umřel mě blízký člověk, milovaný a úžasný. Ale člověk musí jít dál a vytváří nové vztahy a vazby.
Mezitím, aby toho nebylo málo, v prosinci odešel do věčných lovišť bratranec, ale začátkem února, teď to byly dva roky, milovaná babička.
Celé ty dva roky jsem ty svoje smutky držela, nepřipouštěla si, že mi chybí a nijak moc netesknila.
Jenže když někdo Vám poměrně blízký prožívá v tuto chvíli něco podobného, ono se to otevře.
Otevřou se stavidla bolesti a smutku a prýští to z Vás.
Asi je to správné, pustit to, konečně si to po více jak dvou letech odbolet...
Babička, ta milovaná babička, TA babička, co pro nás byla vším, bližší jak vlastní matka, dokázala nahradit i dědu, který odešel, když mi byly čtyři.

A teď tu tak sedím, prožívám si bolest a vzpomínám. Začíná mi docházet, že jsem s ní trávila po odchodu do Prahy moc málo času, ale nemá smysl si něco vyčítat....už ne, je to pryč. Nezbývá než doufat, že se tam...někde...jednou všichni potkáme....v lepším světě bez přetvářky, zrad a útrap dnešního světa.
Že tam, kde naši milovaní jsou, je jim lépe a že je budeme moci jednou obejmout a políbit, byť by to mělo být naposled......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama