Když mi bylo pět...

14. května 2014 v 18:16 | Victoria |  Téma týdne
Když mi bylo pět...byla jsem malá holka, která neměla žádné starosti ani trápení.
Ikdyž vlastně smutek ano, byl to cca rok, co mi umřel milovaný dědeček. A přestože si na něj moc nepamatuju, vzpomínám na babiččiny slzy pokaždé, když jsme od tam odjížděli. Protože nakonec jí zůstaly jen její děti a vnoučata.
Bydleli jsme tehdy v jednom malém městě a po Novém roce se stěhovali do stejného, kde bydlela i babička.
Na to si pamatuju. Sídliště ještě nebylo tak zcela zastavěno jako nyní, je postaveno na bývalém písečném lomu a na jeho pozůstatky už můžu jen vzpomínat....
Panelák, byl nový, do kterého jsme se stěhovali, moc lidí tam ještě nebydlelo, zabydlovalo se postupně. Bylo to zvláštní.
Měli jsme se sestrou svůj pokoj, ona z toho ještě rozum neměla, ale já ano, nedělit se o pokojík který byl zároveň i ložnicí a mít takovéto "svoje" malé království, ikdyž sdílené se sestrou.
Bylo to vše nové, pozitivum bylo, že to bylo blízko k babičce.
Ale co bylo těžké, byla na půl roku nová školka. V té staré učila moje mamka, takže to bylo fajn, ale najedou přijít mezi nové děti na pár měsíců, mezi nové učitelky, mezi novou partu.
Neměla jsem tam nikoho. Moje kamarádka z našeho původního městečka se stěhovala až na prázdniny, její rodiče měli asi více rozumu - nevytrhli a nevsadili na krátkou chvíli do nového a cizího prostředí mezi cizí děti do školky.
Byly tam již "party" dětí. Znaly se mezi sebou....a já takový paradoxně společenský samotář...který nebyl nikdy moc průbojný na to cpát se mezi již "hotové" party dětí, lidí...

Ale těch pár měsíců uteklo, začala škola a pro všechny nová etapa života.

Když nám bylo pět, nic jsme neřešili, žádné starosti, čistí a oproštění od všeho ošklivého dění....


Když mi bylo pět, vzpomínám si na spoustu šílených zážitků od doktorů....ale větší šílenosti se děly v pozdějším věku, možná o rok, dva později. Vzpomínky jsou živější.
V těch krásných pěti letech máme sice mnohdy už dost rozumu, ale pořád ne tolik, abychom si špatné vzpomínky uchovávali tolik, jako třeba v sedmi, osmi a později....

Jooo když nám bylo pět, to nám u nohou ležel celý svět.... :-)

Wiki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama