Setkali se je, dnoho dne, byl to den deštivý a šlo jen o pracovní záležitosti...jenže cesty osudu, touhy i fanzatie jsou nevyzpytatelné... ale fantazie na sebe nenechala dlouho čekat...
Chtěla ale odejít, zvedla se, podržel jí kabát a ona si jej oblékla....cítila, jak jí dýchal zezadu na šíji, voněly jí vlasy, což jeho lákalo a vzrušovalo zároveň...chvíli tak mlčky stáli on nasával vůni jejích vlasů, ona cítila jeho dech na svojí šíji.
Třásla se, ale ne strachem, sama nevěděla jestli je to vzrušením z nepoznaného, z něčeho co dlouho nezažila nebo z něj.
Byl to krásný muž, vysoký, urostlý, tmavé vlasy, tmavé oči - přesně její typ.
Jak tam tak stáli, uvolnila se, pomalu se dotknul jejího ramene, čekajíc jaká bude reakce, jejím tělem projela vlna vzrušení i nervozity. Chtěla ho odehnat, ale zároveň chtěla aby se jí dotýkal, pomalu něžně než ledy povolí. Chtěla se mu rozpouštět v náručí, ale zároveň se nechtěla poddat cizímu muži, neznámému. Bála se mužů, intiního sblížení, pocitů, které by mohla cítit...muži ji hodně zklamali, ublížili jí a šrámy na její duši a v jejím srdci byly stále moc živé. Ale to, co v daný okamžik pociťovala s daným mužem ji lákalo a toužila odhodit strach a dát všemu ještě jednu šanci.
Jak tam tak stáli, ona se uvolňovala, pomalu se druhou rukou dotknul jejích vlasů, pohladil ji a sjížděl po straně jejího těla až dolů k bokům, kde ji lehce, objal. Vzrušilo ji to, vzrušovala ji představa, že by pokračoval, ale zároveň se bála...ale věděla, že tento strach ji už nechrání, že jí spíše ubližuje, nedovoluje cítit a prožívat naplno a chtěla jej odložit...přestože toho muže neznala, nevěděla kdo je, neznámé a nové ji vždy lákalo a fascinovalo...
Nechala ho ať ji jen lehce, něžně drží v náručí, užívala si ten pocit, bojovala s touhou odejít, ale tato touha ji pomalu opouštěla...nevěděla co dál. Chtěla se nechat vést, hýčkat...potřebovala to....
...Pokračování příště....