Dnes mi vytanula na mysli myšlenka co to znamená cítit se někde jako doma.
O čem tento pocit vlastně je? Kde se v nás tento pocit bere a kdy?
Určitě to nemusí nutně znamenat, že místo, kde jsme vyrostli je místem, kde jsme se cítili jako doma.
Pro někoho to může být místo u naší milované babičky, dědečka nebo u oblíbené tety, strýce.
Prostě naše místečka nebo je to jen a čistě stav mysli? Že naše "doma" je jen v nás?
A co třeba takoví bezdomovci. Najde se jich jistě mnoho, kteří si tuto životní cestu zvolili, byla o tom nejedna reportáž.
I oni mají nějaké své doma, někde pod mostem, ve stanu a sami se tam cítí jako doma.
Tak o čem to vlastně celé je?
Jsem teď ve fázi, kdy musím být týden u kamaráda, protože se mi zkomplikovalo bydlení, na základě toho mi napadla myšlenka, jestli mám já vůbec nějaké doma.
U rodičů, kde jsem vyrostla, jsem se možná trochu paradoxně doma nikdy necítila, ale u milované babičky ano. Tam to pro mě bylo to správné doma.
Již 10 let u rodičů nebydlím a nenašla jsem žádné své doma za celou tu dobu. Ale ono je to opravdu jen o tom pocitu v nás...stejně jako štěstí je pouze stavem mysli, tak to naše "doma" ten pocit domova, je jen v nás a záleží jen a jen na nás kde si dovolíme tento pocit mít a cítit, vnímat ho a užívat si ho.....?
Možná trochu dilema, otázka k zamyšlení a možná téma na více rozvádění. Kdo ví, každý na to má jiný pohled, pro mě to je jen další vážné zamyšlení....
Wiki