Duben 2014

Vděčnost....

28. dubna 2014 v 21:19 | Victoria |  ...o životě...
Víme my vůbec co to je být vděčný? Vděčnost za maličkosti, za to, že ráno vstaneme, že svítí sluníčko, teče nám voda kdykoliv chceme.
Žijeme v konzumním světě, v konzumní společnosti. Vše máme víc než na dosah ruky, můžeme mít cokoliv a kdykliv co si rozmyslíme a vymyslíme.
Víme co to je vůbec být za něco vděčný?
Já se rozhodla napsat svoji stránku vděčnosti....a není to lehké, takže postupně budu doplňovat. Pokud mi chcete pomoct, napište do komentářů svoje postřehy.


Moje stránka vděčnosti
Jsem vděčná za:
- ráno vstanu
- ráno svítí sluníčko
- teče mi voda
- mám splachovací záchod
- varná konvice
- postel, moje velká drahá postel
- počítač
- internet (už mi leze krkem)
- přátelé a kamarádi
- moji spolubydlící
- rodina
- mohu chodit
- mohu vidět
- mohu se čehokoliv dotknout
- cítím vůně i pachy
- mám chuťové buňky - cítím chuť
- slyším zvuky, lidi, ptáky, přírodu
- cítím vítr ve vlasech
- boty a výběr botů
- oblečení
- mýdlo, šampon, zubní kartáček i pasta
- kvalitní káva a čaj
- lednice
- pračka

Tóny písně

25. dubna 2014 v 18:09 | Victoria |  Téma týdne
Tóny písní udávají směr, rytmus našich těl, tok našich myšlenek. Vytvářejí fantazie, nové příběhy, pomáhají toku myšlenek.
Při hudbě toho hodně vymyslím, příběhy, povídky, vzpomínky na minulost vyplovají na povrch a stávají se bledšími, srovnanějšími a mnohdy se díky hudbě člověk na vše a na svět dívá jinak.
V rytmu písní tancujeme, malujeme, tvoříme i pracujeme...každý dle své libosti a svého uvážení. Hudba je život, hudba je směr, hudba je lék. V každém tónu písní, zazní nějaký tón našeho života, hudba uvádá směr.
Tóny písní mi v hlavě zní, příběěh života rozezní, minulost, přítomnost i budoucnot, člověk se rozpomene na věci miulé, podívá se i tam kam nemířeno neměl, ale také zažívá stavy, začítávm stavy estáze, uvolnění nebo také běsnění, a rozčilení, jak kdy a jak při které hudbě, je to různé, někdy krásné a někdy bolestné je to zajímavé a rozličné, veselé i smutné, něžné i bolestnňku v těle, zahraje na ni jako na klávesu a rozezvučí neskutečno hru tónů.
Je to hra, je to láska láska k dubně i jejím tónům, je to fantatie, puštěná na plné obrátky...
Hudba, zvuky, melodie....pěkně to všude žije...

Fanzasie, Part I.

21. dubna 2014 v 12:41 | Victoria
Setkali se je, dnoho dne, byl to den deštivý a šlo jen o pracovní záležitosti...jenže cesty osudu, touhy i fanzatie jsou nevyzpytatelné... ale fantazie na sebe nenechala dlouho čekat...
Chtěla ale odejít, zvedla se, podržel jí kabát a ona si jej oblékla....cítila, jak jí dýchal zezadu na šíji, voněly jí vlasy, což jeho lákalo a vzrušovalo zároveň...chvíli tak mlčky stáli on nasával vůni jejích vlasů, ona cítila jeho dech na svojí šíji.
Třásla se, ale ne strachem, sama nevěděla jestli je to vzrušením z nepoznaného, z něčeho co dlouho nezažila nebo z něj.
Byl to krásný muž, vysoký, urostlý, tmavé vlasy, tmavé oči - přesně její typ.
Jak tam tak stáli, uvolnila se, pomalu se dotknul jejího ramene, čekajíc jaká bude reakce, jejím tělem projela vlna vzrušení i nervozity. Chtěla ho odehnat, ale zároveň chtěla aby se jí dotýkal, pomalu něžně než ledy povolí. Chtěla se mu rozpouštět v náručí, ale zároveň se nechtěla poddat cizímu muži, neznámému. Bála se mužů, intiního sblížení, pocitů, které by mohla cítit...muži ji hodně zklamali, ublížili jí a šrámy na její duši a v jejím srdci byly stále moc živé. Ale to, co v daný okamžik pociťovala s daným mužem ji lákalo a toužila odhodit strach a dát všemu ještě jednu šanci.
Jak tam tak stáli, ona se uvolňovala, pomalu se druhou rukou dotknul jejích vlasů, pohladil ji a sjížděl po straně jejího těla až dolů k bokům, kde ji lehce, objal. Vzrušilo ji to, vzrušovala ji představa, že by pokračoval, ale zároveň se bála...ale věděla, že tento strach ji už nechrání, že jí spíše ubližuje, nedovoluje cítit a prožívat naplno a chtěla jej odložit...přestože toho muže neznala, nevěděla kdo je, neznámé a nové ji vždy lákalo a fascinovalo...
Nechala ho ať ji jen lehce, něžně drží v náručí, užívala si ten pocit, bojovala s touhou odejít, ale tato touha ji pomalu opouštěla...nevěděla co dál. Chtěla se nechat vést, hýčkat...potřebovala to....

...Pokračování příště....

Být někde doma....

14. dubna 2014 v 19:35 | Victoria |  ...o životě...
Dnes mi vytanula na mysli myšlenka co to znamená cítit se někde jako doma.
O čem tento pocit vlastně je? Kde se v nás tento pocit bere a kdy?
Určitě to nemusí nutně znamenat, že místo, kde jsme vyrostli je místem, kde jsme se cítili jako doma.
Pro někoho to může být místo u naší milované babičky, dědečka nebo u oblíbené tety, strýce.
Prostě naše místečka nebo je to jen a čistě stav mysli? Že naše "doma" je jen v nás?

A co třeba takoví bezdomovci. Najde se jich jistě mnoho, kteří si tuto životní cestu zvolili, byla o tom nejedna reportáž.
I oni mají nějaké své doma, někde pod mostem, ve stanu a sami se tam cítí jako doma.
Tak o čem to vlastně celé je?

Jsem teď ve fázi, kdy musím být týden u kamaráda, protože se mi zkomplikovalo bydlení, na základě toho mi napadla myšlenka, jestli mám já vůbec nějaké doma.
U rodičů, kde jsem vyrostla, jsem se možná trochu paradoxně doma nikdy necítila, ale u milované babičky ano. Tam to pro mě bylo to správné doma.
Již 10 let u rodičů nebydlím a nenašla jsem žádné své doma za celou tu dobu. Ale ono je to opravdu jen o tom pocitu v nás...stejně jako štěstí je pouze stavem mysli, tak to naše "doma" ten pocit domova, je jen v nás a záleží jen a jen na nás kde si dovolíme tento pocit mít a cítit, vnímat ho a užívat si ho.....?
Možná trochu dilema, otázka k zamyšlení a možná téma na více rozvádění. Kdo ví, každý na to má jiný pohled, pro mě to je jen další vážné zamyšlení....

Wiki