BS 4/2013

7. března 2014 v 17:52 | Victoria |  Brainstorming
Dneska to sice nebude na téma co to znamená být na sebe hrdý? ale nějakou úvahu asi stejně vymyslím. Na noc jsem si dala meditaci na poznávání sama sebe. Je potřeba pracovat s mým egem, které je vskutku příšerné. No a byl to docela mazec. Dovedlo mě to do míst, kde jsem se na sebe a svoje chování mohla podívat úplně očima cizího člověka. Byl to docela šok když jsem se ráno probudila a na vše si pamatovala. Celý sen sice ne, ale ty podstatné části ano.
Že se chovám jako blbka občas to vím, že jak malé dítě a umanutec, to vím také, ale že mě okolí vnímá podstatně jinak, silněji a reálněji než já sama sebe, to jsem sice tušila, ale že to bude taková síla.
V jednom měl Martin pravdu, moc jsem se nezměnila, co se týká povahy. A že se chovám jako kráva to mi došlo už v pátek, natožpak po tý meditaci, která mi tedy dala co proto. Asi jsem na tuto dovolenou měla odjet. Nejdřív dostanu čočku v pátek od Martina, pak dostanu čočku od Mirky a to oprávněně, taky jsem si to dala slušně sežrat a ledacos mi vážně došlo, ale toto co jsem zažila v noci, to mě docela porazilo.
Já se pořád nedokázala na sebe podívat očima cizího člověka, protože jsem se možná něčeho bála, jo bála jsem se toho, podívat se tak na sebe, protože by se mohlo stát že bych se vyděsila. No jsem v šoku, ale tím líp a spíš na sobě můžu začít pracovat. A že nevím jak? To jsou jen kecy. Meditace mi hodně pomáhají a i rozebrat svoje chování když už mohu taky nebude tak těžké a pak se s tím dá lépe pracovat.
Důležité je, srovnat se sebou, mít se rád a milovat se. Mít rád život, brát ho takový jaký je a minulost nechat spát, neb jak sama říkám, změnit nejde, ovlivnit taky ne, čas se vrátit nedá, ale dá se dělat něco jiného a to pracovat na realitě a zabývat se tím čeho chci v životě dosáhnout ne tím, čeho jsem nedosáhla nebo co jsem mohla udělat jinak. Pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Kritizovat druhé? To dokáže každý, kritizovat sebe a přijmout kritiku svojí osoby to už každý nedokáže a já se to chci naučit. S uměním přijímat kritiku je spojeno i umění umět si ze sebe nechat udělat legraci a umět to i sám ze sebe ale tak, aby se člověk neztrapnil a když už se nějaký trapas stane, zůstat nad věcí, však komu se nějaký trapas nestal že? Beru život moc vážně, spoustu věcí si beru moc vážně a moc se ve všem rýpu. Proč se rýpat v tom co bylo? Co už nejde změnit? To je nesmysl. A rýpat se v tom co je? Vždyť i já sama říkám, že věci jsou z nějakého důvodu tak jak jsou a také jsou takové jaké jsme si je udělali a spílat nad svým osudem? No tak se pokusím s tím něco udělat mi přijde docela logické.
Věřím tomu, že teď už bude zase o kus lépe. Že když i já sama jsem asi konečně skutečně pochopila smysl spousty věcí a taky jak řešit svůj dosavadní život a svoji finanční situaci, že to konečně půjde, že to bude lepší. Jak jsem se od spousty věcí oprostila a srovnala si v hlavě hromadu priorit, najednou to vidím v jasnějších barvách a začínám více a více věřit tomu, že to půjde. Jen proto, že jsem zřejmě pochopila smysl všeho a začala nad některými věcmi konečně trochu přemýšlet, za to nad jinými jsem přestala, protože to byly blbosti a zbytečně mě stahovaly tam kam neměly a které mě i svým způsobem ničily.
Ale v čem vlastně spočívá smysl života? Nad tím je určitě také třeba se zamyslet ale smysl života někdo může hledat celý život. Myslím ale že je důležité si srovnat priority a vědět co chci a umět si za tím jít a ten onen tolik omílaný smysl života si myslím že člověk pak snáze najde. No kdo ví. Každý to máme nastavené jinak. Já vím, že se chci realizovat v profesi které se věnuji. Že se hodlám dostat do masérské asociace, že chci aby mi naplno šlapal eshop který jsem si založila protože to byl taky zčásti můj sen a myslím, že není důvod aby nešlapal. Jen potřebuji najít a poslat tu smlouvu, že potřebuji najít a poslat tam penízky na kredit pro lepší zobrazování se v katalozích a také je důležité na eshopu zapracovat. Přidat také spoustu zajímavých článků na svůj web, tolik motivace a nápadů jsem měla a nakonec jsem nic toho neuskutečnila, takže je na čase se do toho pustit a zase začít něco plodit.
Však bych chtěla zase začít psát, tak proč nepíšu, mohla bych třeba psát blogy, možná nevím co bych tam psala, ale ono myslím, že inspirace by se našla. Už jen to, že si celé roky píšu deník, že teď píšu něco jako deník a že jsem včera napsala vlastně svým způsobem úvahu na téma co to znamená být na sebe hrdý. No a s tím psaním takhle podobně mohu pokračovat i na svém blogu. Však mám stránky, ty není problém předělat do lepší formy nebo založit úplně zcela nové a začít jakoby od znova. Vždyť co se týká webových stránek, ty už mám takové roky, že je až škoda, že jsem toho nikdy pořádně nevyužila no.
Mám dovolenou oficiálně, telefon jsem si nevypla a už teď cestou z Moravy zpátky do Prahy si připadám jak Mrázek ústředna, ale co si stěžuju, měla jsem si vypnout telefon a hovory přesměrovat do hlasový schránky ne.
No ale každopádně mi jedna věc došla. Neposlouchám cizí rozhovory v dopravních prostředcích, dochází mi a postupně se to i učím, že lidi kolem mají jiné věci na práci než řešit co dělá nebo říká ten druhý, a nezajímá mě, co si o mě lidi myslí. S tímto už jsem se vypořádala, ale stejně mě u mě zaráží jedna věc. Jako bych se styděla za to, co dělám za profesi. Přitom je to výjimečná profese a vyžaduje poměrně široké pásmo znalostí. Ale když mi někdo volá a já jsem v mhd nebo jiném podobném prostředku, mám docela problém se s tím člověkem bavit o svojí práci, jako bych se styděla za to, že jsem masérka. Ale co se týká kamarádů nebo známých, to se tím vlastně chlubím až vychloubám. Nepřijemně machruju že mám svůj salon, to je docela taky občas nemístné, ale pak mám problém. Ale to souvisí s tím, že na sebe nedokážu být hrdá a že jsem na cestě se to naučit a asi i proto mám pocit, jako bych dělala něco špatného. Nedělám nic podřadného abych se tedy za to mohla stydět a nedělám ani nic pohoršujícího za co bych se taky mohla před 22.hodinou stydět.
Dělám něco, co každý neumí a ne každý kdo to umí to opravdu umí. Je to profese kterou jsem si vysnila, jsem v ní úspěšná a která mě posouvá neustále někam kupředu takže není přece za co se stydět. Tím spíš že se nebudu za to stydět jakože mám pocit, že to tak je, můžu ještě víc vytěžit a získat z toho. A o to mi přece jde. Však nikdy nevím, kdo náhodou uslyší část rozhovoru, nebo mých rad po telefonu, zaujme ho to a bude mít tu dostatečnou a zdravou drzost se mě na něco zeptat a případně si vzít vizitku a každá rozdaná vizitka je přece potencionální klient a potencionální klient je taky klient. A nikdy nevím komu se dostane do ruky nebo kdo mě komu doporučí. Člověk by se měl naučit těžit i z maličkostí neb někdy věci vypadají jako maličkosti jen zdánlivě ale ve skutečnosti mohou mít velké a podstatné významy ...

8.4.2013 Rosice u Brna/Praha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama