Březen 2014

Začátky a konce...

31. března 2014 v 20:04 | Victoria |  ...o životě...
Začátky a konce…

Neustále něco končí, aby mohlo něco nového začít. Staré dělá místo novému…

Neustále se něco mění. I já se s tímto koncem a nastávajícím začátkem měním.
Čeká mě, opět po roce další stěhování. Již si začínám připadat jako stěhovavý pták.

Ale dost mě tato nenadálá situace dala, ze strachu z nového se stává těšení se na lepší zítřky.
Asi je to způsobeno lidmi, kteří mě na této cestě provázejí, pomáhají a motivují…podporují, a to je asi to nejdůležitější.
Neb jsem se velice bála. Ale vlastně nevím čeho.
Možná toho, že vztah, který trval 1 a ¾ roku a taktéž i společné bydlení se najednou mění v něco…každý si jdeme svojí cestou, ale zároveň jsme nic oficiálně neukončili…a já se jen bojím toho, jak se to bude vyvíjet dál… s novým vymetám vše staré, bohužel to platívá i o vztazích.
Ale to je život. Mění se a my s ním. Lidé, kteří nám již v životě nemají co dát protože již splnili svůj úkol v našem životě, prostě vymizí, odejdou, jsou odejiti nebo prostě….se pomalu vzdalují až se vzdálí zcela a nám postupem času ani nechybí….
To je součástí změn, začátků i konců….protože nic netrvá věčně, ani láska, ani vztahy, ani přátelství ani život….vše jednou zanikne…když ne rozpadem…tak smrtí jednoho, či obou zúčastněných….a to jsou ony začátky a konce…života, čehokoliv…
Wiki, HP, 31.3.14

Život mimo Zemi

31. března 2014 v 17:39 | Victoria |  Téma týdne
Život mimo Zemi. Co to pro nás znamená? Život ve vesmíru? Život na jiné planetě?
Ale je to opravdu tak, že bychom žili mimo Zemi?
Nevěřím tomu, že by na jiné planetě nebyl život...ano naše planeta se jmenuje Země, ale mít jako domov jinou planetu...nebo se moci tam podívat....bylo by to pro nás něco jako odjezd na dovolenou za hranice naší "zeměů?

Pro některé nepředstavitelné, pro jiné nemyslitelné, pro některé fascinující...

Je vůbec možné, že bychom v tak obrovském a dosud neprobádaném vesmíru byli sami? Nemyslím si, není prokázáno že tomu tak je, ale nikdo není schopen vyvrátit, že tomu tak není.

Třeba teď jak se hledá ono ztracené letadlo společnosti Malaysia, nikdo stále netuší kde je, co se s ním stalo, nemohou jej najít. Není po něm ani vidu ani slechu...konspirační teorie tvrdí, že jej unesli mimozemšťané....pro nás mimozemšťané, ale co když se ztratilo v nějakém vzdušném víru, dostalo se někam na jinou planetu?

Možná jsou někde lidé jako my, paralelní svět, realita...kteří si říkají zrovna to samé...kdo ví.

I já si někdy připadám jakobych na tuhle Zemi, planetu nepatřila, ale to asi jednou

Cestování časem

26. března 2014 v 21:13 | Victoria |  Téma týdne
Zajímavé téma týdne.
Mnoho z nás už asi napadlo, jaký by to bylo, moct cestovat časem. Myslím, že bysme si pocestovali pěkně do minulosti, když bysme tam mohli napravit co by šlo, tak bysme si tam z toho udělali parádu a pak bysme si zašli do budoucnosti, abychom věděli co nás čeká a připravili si na to.
Ostatně já si teda myslím, že ikdyž člověk ví, co ho čeká (čistě hypoteticky), nikdy na to nemůže být zcela jistě připraven.
Zkrátka záleží na okolnostech. A to co už se stalo? Z toho je lepší si vzít ponaučení.

Ale zajímala by mě cesta časem do věku, kdy si nic nepamatuju, když jsem byla miminko. Objevit třeba i to, co nám bylo skryté. Nebo se podívat do minulého života, do našeho života před tímto...zvláštní.

Kdo ví, jestli je to dobré. Ale svým způsobem je cestování časem přece reálné....při meditacích, objevování minulých životů - to je vlastně cesta časem. Ale ne vždy se člověk dozví, to co vědět chtěl....není to pro každého..
Spíš bychom si na to měli přijít sami ve správný čas pro nás, ale ne cestou - teď jsme vynalezli stroj času, tak si cestujte, nezáleží na tom, že nebyl Váš čas...

No každý na to má jistě svůj pohled :-)

W.

Být šťastný...víme vůbec co to znamená?

26. března 2014 v 18:33 | Victoria |  ...o životě...
Všude okolo sebe vídám lidi, kteří nejsou šťastní...všude na internetu čtu různé návody na to, jak být šťastný.
Ale co je to vůbec štěstí? A lze ho najít někde na ulici?
Lze být šťastný jen tím, že si koupím vysněné auto?
Lidé si stěžují že nejsou šťastní, ale sami nevědí proč...mají to, co v životě vždy chtěli a stejně pořád něco hledají. Hledají onen tolik skloňovaný poklad - Štěstí.
Ale stále ho nemohou najít, jak je to možné?
Protože to není o majetkových poměrech, o tom, kolik mám věcí, přátel, peněz na kontě nebo kolik mám procestováno.
Ne není. A když se podíváme na lidi, kteří si splnili vše co chtěli, stále jsou méňě šťastní než Ti co sice žijí od výplaty k výplatě, ale mnohdy jsou šťastnější...mnohdy nás zarazí, kde je vlastně problém?
Štěstí je totiž jen stav naší mysli. Pokud dokážeme být spokojení sami se sebou - stím jak vypadáme, máme se rádi a díky tomu, si ten život dokážeme užít, bezprostředně a bez řešení toho jestli někdo druhý má tamto a já ne....to je podle mě štěstí...ten stav kdy jsou nám ostatní lidé svým způsobem ukradení.
Kdy se dokážeme radovat s maličkostí, netrápíme se tím jestli prší nebo svítí sluníčko....štěstí....

Média, internet, sousedé....všichni nám nutí něco jiného. Ale není to o materiálnu, ale o vnitřním rozpoložení a to to přece jde ne? Být v pohodě, být happy a tím pádem...být Šťastný!!!

Wiki

Každý máme svého anděla strážného...

26. března 2014 v 11:35 | Victoria |  ...o životě...
Včera večer při usínání, pro velice příjemném večeru s jedním úžasným človíčkem, mi vytanula na mysli myšlenka, že vlastně každý máme svého anděla strážného - vytanula na základě tohoto tématu ten večer.

Já své 2 strážné anděly, kteří mě provázejí od té doby - možná už předtím, ale od té doby o nich skutečně vím, pocítila poprvé v 16ti letech. Ve Vysokých Tatrách. Na sedle zvaném Prielom.
Kdo tam byl, tak ví, jak tohle sedlo dokáže být zrádné. Z jedné strany skály, bez řetězů se nedá přeléz pokud člověk není zkušeným horalem a pod Vámi propast několik desítek metrů.
Z druhé strany kamenitý sráz končící horským plesem. V té době, v Červenci byl ještě sníh, jak to tak bývá ve vysokých horách. Řetězy pod sněhem a tak člověk při slézání srázu musí být velmi opatrný, aby mu neujela nebezpečně noha.
Jako mě. Ve chvíli kdy jsem se měla plně soustředit, tak do mě neustále někdo vandoval ať lezu opatrně, jsem totiž tak trochu hazardér, ale tak v rámci pudu sebezáchovy, a co se nestalo, pozornost ta tam a už to jelo.
Jediné co si pamatuju bylo, že jsem křičela ať mě někdo chytí....pak pocit, myšlenka že umřu, že nechci umřít, proletěl mi celý dosavadní život před očima a pocit, že nejsem sama. Jako by mě někdo chytil, zabrzdil, možná to byl jen velký bágl na zádech, kdy jsem se konečně dokutálela, někdo si řekne, díky štěstí a velkému šutru, jsem se o batoh zastavila, ne byli to mí andělé strážní....leč první otázka byla. Žiju?

Zvláštní pocit, děsivý zážitek, z kterého jsem měla dlouho noční můry....ale dalo mi to objevení mých andělů strážných a nasměrovalo možná o to rychleji na cestu esoteriky než jsem původně šla....

Máte i Vy svého nebo své strážné anděly?

Wiki 26.3.2014

Snová

21. března 2014 v 14:20 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Šedivá jako večerní obloha stmívající se nad širým mořem.
Nevinná jak vlny šplouchající ke břehu.
Tichá jako nebe samo a bouřící jako širý oceán.
Jsi krásná, má, nevinná a přesto divoce běsnící...touha, chci Tě jen mít,
jen něžně Tě na Tvé horoucí tváře políbit.
Jsi živel běsnící a spalující, touhou....mou nale nevinnou.
Nevinnosti, neopouštěj mě, ale nech mě být, chci s Tebou být, ale nemohu.
Jsi mým snem, mou nocí i mým dnem.
Tak krásná....má....přesto vzládelná.

Wiki, 30.čec.2007, Pasohlávky

...bez názvu 2...

21. března 2014 v 14:17 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Déšť a láska Tvá zkropily mé tělo.
Duše má hoří touhou po obětí Tvém.
Stojím a čekám na širém moři.
Proplouváš kolem mě, bojíš se mě obejmout.
Dešťové kapky dopadly na mou hruď a já Ti říkám jen můj buď.
Buď láskou mou, touhou naplňenou.
Proplouváš kolem mě, chceš mě mít,
bojíš se přiblížit a za lásku se bít.


Wiki, 2012

BS 20.3.2014 - Bolest

20. března 2014 v 20:09 | Victoria |  Brainstorming
Dnešní můj brainstorming nese i svůj název. Je to bolest. Pochopení, ponaučení. Bolest. Sedím tu, v koutě, se sluchátky na uších, ale rozervaná na kusy. Na tisíce malých kusů, jako by mě někdo rozsekal sekačnou na trávu.
Ve sluchátkách mi hraje hudba - Epic. Je to hodně emoční, jsem hoodně bolavá.
Taky si plně uvědomuji, co jsem udělala za chyby. Člověk v dobré víře v něco, snažil se, podle jiných málo, podle dalších zase vůbec, podle sebe dost...prý jsem moc hrdá.
Ano jsem hrdá, to je snad normální přirozená vlastnost......
Já už nemůžu takto dál, ale tak čeká mě už jen 41 dní a vše to skončí, začne zase něco nového.
Věřím, že tentokrát něco lepšího. Bude to takové, jaké si to udělám....jenže, co když ne. Snažila jsem se, nevyšlo to.........ale na vše musejí být dva že...někteří lidé raději kopou kolem sebe, než aby řekli druhým narovinu jak to mají, raději si do nich kopnou ještě víc - ingnorace, agrese, hnus.
Proč, proč? Kde se to v nich bere. Já nevím.
Vše se dá přece říct, ale někdy je lepší kopat kolem sebe..........

Lymfodrenáž - přístrojová nebo ruční

20. března 2014 v 12:32 | Victoria |  Health and fitness
Dnešní doba nabízí spoustu procedur pro zeštíhlení, na celulitidu - správný název je celulita - v případě pomerančové kůže která je viditelná pouze "štípacím" testem...
Největší boom stále zažívají Lymfodrenáže.
Nejvíce se v akcích objevují ty přístrojové, které nám slibují zeštíhlení, zbavení se celutitidy, odvodnění a vůbec mnohdy nesmysly.
Přístrojová lymfodrenáž válcuje svojí cenou i pomyslnou časovou úsporou tu manuální (ruční). Ale která je opravu ta skutečně účinná? A pro tělo neškodná?

Přístrojová lymfodrenáž - jak asi každý ví, jsou takové "kalhoty"a trvá od 30ti do 60ti minut.

Tyto kalhoty se nafukují a vyfukují postupně v určitých a předem nadefinovaných časových intervalech od shora až nahoru. Tím jak se nafukují a vyfukují, působí na lymfatický systém.

Ale jsou skutečně tak dobré a lepší než ruční? Nejsou. Žádný přístoj nenahradí skutečnou ruční "masáž".

Přístroj se nedá nijak nastavit a jede pořád stejnou sekvenci na všech partiích bez ohledu na aktuální stav.
Bohužel asi největším problémem u přístrojové lymfodrenáže je to, že mnohdy ji obsluhují lidé, bez jakéhokoliv vzdělání - ruční lymfodrenáže, zdravotnické vzdělání. A tudíž ani neví, na jakém principu fungují. Nedokáží klientovi vysvětlit, proč, Vás kalhoty nemohou stahovat, ale pouze jen lehce mačkat - spíše jakoby lehtat. A tak nastavují přístroje do takových tlaků - protože to mašinka umožňují, které jsou až zdraví ohrožující.
Optimální tlak je 30-40 mmHg, ale přístroj lze nastavit až do 200mmHg a více. Pro prorovnání - tlak 30-40mmHg neslisuje ani pomeranč, kdežto ten vyšší už jej rozmačká na kaši.

Lymfatický systém - to jsou cévy, uložené v podkoží a tím, že je budeme mačkat takovou silou, si můžeme ublížit.

Druhým problémem u přístrojové lymfodrenáže je to, že, ti co nás do kalhot zapínají, ve většině případů nám neotevřou lymfatické uzliny na krku a jen zapnou mašinku a ležte si...jenže s lymfou je to jako s přehradou, kterou chcete vypouštěť. Abyste ji mohli vypustit, musíte otevřít stavidlo. Takže neotevření uzlin na krku způsobuje nesprávný tok lymfy a může Vám způsobit vážné zdravotní komplikace!

Ruční lymfodrenáž je jiná, je to sice cenově dražší procedura, trvá minimálně 60 minut. Ale je to velice jemná hmatová technika, kdy se jemnými krouživými pohyby působí na lymfatický systém. Když je na některé partie třeba zaměřit se více - vyšší tlak, vyšší počet opakování, není to problém a stejně tak naopak.
Ruční lymfodrenáž se přizpůsobuje individuálním potřebám každého klienta/pacienta, tudíž nemůže ublížit. Nemůže ji provádět každý. Na ruční lymfodrenáž jsou různé kvalitní kurzy, s podmínkou složení závěrečné zkoušky z lymfologie.
U přístrojové lymfodrenáže nic takového NENÍ!

Shrnutí a doporučení:

Lymfodrenáž je vhodné absolvovat 5 - 10x v intervalu 1-2x týdně. A poté 1-2x do měsíce udržovací kůru.
Dva dny před ní je ideální zvýšit pitný režim, omezit tučná a nadýmavá jídla - vše po celou dobu kůry.
Doporučuje se také vypustit zcela kávu a mléčné výrobky. Káva odvodňuje a dehydruje, mléčné výrobky zahleňují organismus a zpomalují tok lymfy.
Ideální je zařadit více pohybu - ale nic se nemá přehánět oproti standartnímu režimu.

DŮLEŽITÉ - LYMFODRENÁŽ KRATŠÍ NEŽ 45 MINUT NEMÁ SMYSL. LYMFA ZAČÍNÁ "FUNGOVAT" AŽ PO 20TI MINUTÁCH KDY SE S NÍ PRACUJE!!!

Moje doporučení? Pokud se i přesto, rozhodnete absolvovat přístrojovou lymfodrenáž, pečlivě si prozkoumejte stránky salonu, zjistěte si, zdali otevírají uzliny na krku, nastavují správně doporučený tlak (30-40mmHg) a něco o tom vědí.
Dalším nezbytným předpokladem je informovat klienta o tom, aby si přinesl leginy nebo lépe kompresní punčochy. Jde hlavně o hygienu.
Ať již jdete na ruční nebo přístrojovou je vhodné si poté natáhnout komresní punčochy.

Hodně stěstí při správném výběru lymfodrenáže.

Wiki

P.S. Článek je psán z mých osobních zkušeností jakožto lymfoterapeuta a také doporučení lymfologickou asociací

Jak žít lépe...lze to?

13. března 2014 v 17:37 | Victoria |  ...o životě...
Ano lze žít lepší život. Je to jen o tom, jak k tomu přistupujeme.
Dnešní doba je plná lidí, kteří si jen na něco stěžují. Je zima, je to špatně. Je teplo, je to špatně. Svítí sluníčko, tak je to taky špatně a naopak. Mají mnoho práce, tak nadáváme, máme málo práce nebo není do "čeho kopnout" jak se říká, tak je to také špatně.
Ale přitom si úspěch mnohdy, téměř vždy sabotujeme sami.
Myslíme si, že cokoliv si jen přát, představit si a umět to virtuálně prožít je jen nesmysl pro snílky a že to nám do života nic nepřitáhne. Ale ono se ne nadarmo říká, že co si umíme představit jakobychom to už měli, máme předem splěno.
Ale není to jen o těch představách. Používáme a máme kolem sebe stále samá negativa, používáme je běžně.
Že nás negativy "krmí" ve zprávách a na internetu, to je celkem běžné. Nakonec to završí "positivní zprávou" Borec na konec a myslí si, že tím to negativum vlastně vynulují. Lepší se na ty zprávy nedívat - člověk je po nich stejně akorát naštvaný - další negace a negace přitahuje negaci, positivum přitahuje positivum. Jako vrána k vráně....
Ale co naše běžně používané negace? Ani nám to nepřijde, ale stačí se nad tím jen zamyslet.

Už jen to, že když jsme něco nezkusili, tvrdíme, že to neumíme. Jak můžu o něčem, co jsem nikdy nezkusila tvrdit, že to neumím. Třeba budu vyjímka potvrzující pravilo a půjde mi to samo. Však se to stává, to není utopie, ale realita.

Možná horším negativem mnohokrát denně používaným je slovíčko strašně, hrozně, děsně....ve spojení s něčím positivním.
Jako děsně/hrozně/strašně Ti to sluší....tak jí to šluší nebo je to děsný/hrozný/strašný. A používáme to ve spojení s dobrým jídlem co nám chutná, že je venku krásně a podobně. Nejen že si hodně moc protiřečíme, ale jsme i negativní. Tu positivní a příjemnou kritiku shodíme tím slůvkem strašný/hrozný/děsný atd....
To jsou ta nejvíce používaná negativa, ani nevíme sami kolikrát za den toto slovní spojení použijeme. Ale tím se ochuzujeme o krásy našeho jazyka, o positivní myšlení - o tu dobrou náladu, o to přitahování všeho pozitivního.

Protože jak sami asi všichni víme, když jsme smutní, máme tendenci přitahovat smutné lidi, když jsme veselí, přitahujeme veselé lidi....a tak podobně. Ale ono to funguje se vším....prostě ikdyž je někdy těžké v dnešní době myslet pozitivně, jedině díky tomu děláme ten svět a hlavně sobě ten život krásnější...a lepší...

Wiki