Únor 2014

Fantazie...

28. února 2014 v 21:58 | Victoria
Co je fantazie? Naše nenaplněné sny a touhy, naše představy?
Naše myšlenky zhmotněné do formy nějakých vizí?
Říká se, že fantazii se meze nekladou. Fantazie je neomezené množství různých představ.
Moje fantazie je tedy bujná, někdy až moc, až mi přijde, že je natolik reálná a hraničící s realitou.
Fantazie nám mnohdy pomáhá překonávat těžké okamžiky, pomáhá úniku od chvil reality.
Tvoříme si svoje světy, svoje postavy, situace, stavíme vzdušné zámky. Díky fantazii mohu psát to, co píšu, přesto mě někdy zradí a vezme si dovolenou, brouzdá si kde chce a dělá si co chce.

Co to je vlastně fantazie? Něco co nelze uchopit, ale lze vyjádřit - slovy, písmem, malbou, tvorbou.
Fantazie, bez ní by náš život byl fádní, nudný bez barev....anebo právě naopak...kdo ví...

Tajemná

23. února 2014 v 17:18 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Opředená tajemstvím
a obsypána okvětními lístky bílých růží.
Nádherná jako pole kvetoucích pampelišek,
ale přesto neveselá.
Nešťastná, toužící mít v životě víc,
než jen málo.
Tajemná, silná, nevinná.
Jako vážka poletující okolo rozlehlého rybníka.
Smutek v jejích očích zakrývá tma,
prázdno v jejím srdci vyplňuj láska k ostatním
a sobě samé.
Jen kdyby ji, někdo miloval.
Nepíchá jako ty růže,
jejichž okvětními plátky je obsypána,
září jako pole slunečnic
a občas má pocit, že uvadá jako
odkvétající pampelišky s koncem léta.
Bojuje, nic nevzdává,
ponechávajíc si lásku v srdci
s nadějí....touhou...
Cítí se být krásnou labutí,
s nádherným peřím a čistou duší,
jejichž krásu dosud nikdo neobjevil,
a tak pluje dál na lístcíh z růží životem
a nepřestává věřit...



Vznik 2.září 2010

Wiki

...sen...

22. února 2014 v 17:43 | Victoria |  ...o životě...
Podhlédni do dáli, neotáčej se zpět.
Co vidíš na nebi, na kopci, za sluncem.
Za námi je jen tma, minulost, jež nelze změnit.
Před námi je budoucnost, cokoliv nové.
Před námi je naše nová cesta.
Cesta taková, jakou si zvolíme.
Můžeme mít cokoliv na co si vzpomeneme, stačí jen chtít...
Kdo říká, že to není pravda, ať se zamyslí.
Žijeme v době, kdy vše bereme jako samozřejmost
Minulost proklínáme, než abychom za ni přijali odpovědnost a nechali ji spát.
Závidíme druhým úspěchy.
Nedokážeme si upřímně nic vzájemně přát...
Přetvářka a zamračenost je našim denním chlebem.
Svět je takový jaký si ho vytvoříme sami.
Svět utváříme sami, budoucnost také....stačí si určit cíl, s úsměvem a vírou jít si za svým.
A bude nám tak, jak sami budeme chtít...

Vzestup i pád...

22. února 2014 v 17:34 | Victoria |  ...o životě...
Někdy se stává, že člověk začne ztrácet naději. Poslední jiskřička naděje, jako by pohasínala. Říká se, že vše vzdát je strašně jednoduchý, že je to pohodlný, ale co když už člověku dochází síly, síly věřit, vydržet a překonat.
Překonat zdánlivě v tu danou chvíli nepřekonatelné. Možná že se říká, že naděje umírá poslední, já dlouho říkala, že naděje neumírá, a že se vzdávají jen srabi. Po všech zkouškách života, pádech na dno, kdy by člověka mělo vše dříve překonané posílit, by tyto myšlenky měly být lehce zahnatelné.
Ale spíše začínám přemýšlet, zdali nebyla chyba odejít do Prahy, začít podnikat a plnit si svůj sen. Jít si za svým snem. A to, že se to nepovedlo? To je život, člověk by se z toho měl poučit a jít dál. Ale já mám chuť to celé vzdát.
Už těch pádů bylo až příšliš mnoho.
Mnoho neúspěchů, které ale k životu patří a já zapomínám, že kdy byly jaké úspěchy, začínám propadat do sebelítosti a mám pocit, že poprvé v životě něco skutečně vzdám. Opouští mě můj pud sebezáchovy.
Ne, není mi to podobné, Ti kdož mě znají ví, že když spadnu, vždy se zvednu a jdu dál...ale tentokrát se mi nějak nedaří, možná nemám sil se zvednout a jít dál....jak najít zase zpátky ztracenou sebedůvěru, jak najít ztracenou víru - víru v sebe sama, v to, že to zase bude dobré a ještě lepší?

Podívat se do minulosti, poučit se z chyb, odpustit si a přiznat si, že jsem jen člověk. Věřit v lepší zítřky, protože jen víra a pozitivní myšlenky, přitahují pozitivní věci. Zaměřit se na to dobré a rozvzpomenout se na své silné stránky.....vždyť když to šlo dříve, musí to jít i nyní a možná o to snáze, že je člověk poučen o to více...