...i my se měníme. Neustále se měníme, je to přirozený koloběh života. Měníme se my, mění se svět okolo nás. My měníme svět a vše okolo nás, jak se měníme my sami.
Změna je život, beze změny nastává stereotyp, nastává stagnace v životě, nastává pomalá smrt - fantazie, smrt kreativity, smrt radostem života.....beze změny žit, může mít fatální následky...změně se nejde ubránit. Ale lze ji nasměrovat. Korigovat a měnit....
Jsem jiná, jiná než když mi bylo dvacet, jiná než když jsem se vdávala a opět jiná s rozvodem. Jiná s neúspěšnými vztahy. Jiná se stěhováním i jiná po dopadech na tvrdou zem reality. Pořád se měním. Ale někdy k lepšímu, někdy k horšímu.
Mnohdy se člověk uzavře vůči všemu, změní se pro druhé k horšímu. Ale změna do fáze uzavření a obranné fáze je jen změnou ochranou, ze strachu aby se neopakovalo to, co bylo, co nás tak změnilo a uzavřelo.
Každá změna má svúj smysl, jen jej někdy pochopíme až za relativně dlouhou dobu, neb čas je relativní....změna je relativní.