close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2014

Život

17. ledna 2014 v 17:59 | Victoria |  Téma týdne
No konečně tu přišlo téma trochu k světu :-)
Docela náročné, ale hezké téma, na které by se dalo psát a psát, diskutovat a diskutovat hodin a hodin...možná snad i do nekonečna.
Co to vlastně život je? Každopádně je takový, jaký si ho uděláme. Mnozí si řeknou, že to je nesmysl, že se jim děje spousta věcí a že je nemohou ovlivnit....většinu z nich můžeme ovlivnit. Svým myšlením, jednáním, chováním, a to, co nám do života přichází, nás má holt něčemu naučit, něco nám ukázat nebo nás někam nasměrovat.
Život není ani příliš hezký nebo příliš ošklivý, ale je zajímavý a pestrý. Někdy je na nás zlý - když ztratíme někoho blízkého, práci kterou jsme milovali, domov či střechu nad hlavou nebo hezký - když se nám třeba podaří konečně najít lásku na kterou jsme tak dlouho čekali, vyhrát v loterii či cokoliv jiného.
Život je hlavně příliš krátký na to, abychom se neustále někam a za něčím honili, když ani nevíme proč, příliš krátký na to, abychom se zabývali věcmi, které nemůžeme ovlivnit - například neustálým si stěžováním na počasí. Život je prostě někdy boj, ale za ten boj vždy přijde odměna v podobě něčeho prima, jenže my jsme zapoměli žít, jen se neustále ničíme, stresujeme, honíme se a spěcháme, protože je to dneska v módě.
Život je přece dar, byl nám dán abychom s ním nakládali jako s darem a nebrali ho jako samozřejmost. Život je něco naprosto úžasného a dokonalého....ne vždy jsem tak přemýšlela, mám za sebou 2 velmi opravdu velmi těžké roky, které mě stály hodně nervů a psychické zhroucení, ale pochopila jsem, že takto to prostě má být a že jsou věci které neovlivním a tak se učím si ten život právě tak užít protože to co do života dáme, to se nám vrátí jako bumerang, ale mnohem silnější míře....
Život je dar, plný nejrůznějších překvapení a příliš krátkný na to, abychom si ho ještě více krátili negativitou nad tím, co stejně nejde ovlivnit a neradovali se i z maličkostí....
Wiki

Proudy slov...

17. ledna 2014 v 17:59 ...o životě...
...plující hlavou jako mraky po nebi nebo řeka tekoucí si svým směrem, svojí cestou. Co víc na to říct?
Beznaděj, smutek a bolest, střídají radost, naděje která prý umírá nakonec s obavami jak z toho všeho ven a nezbláznit se.
Zůstat nad věcí a netrápit se, doufat, věřit a usmívat se.
Životem plout, nerýpat se v problémech, které se potom ještě více zdají neřešitelné a šíří další problémy.
Nemyslet na nic a přesto na vše. Jaký by ten život mohl být kdyby to a ono nebo také jen se radovat ze současných chvil.
Není snad důležitější a nutné pocítit trochu vděčnosti za to co máme, co nám bylo dáno a bereme to jako samozřejmost než se jen litovat a utápět ve své bolesti která možná není až tak veliká jak ve skutečnosti vypadá?
Bolest je bolest, radost je radost. Mějme se rádi, bolest se pak snáší lépe, ikdyž to tak mnohdy nevypadá.
Bolí a přebolí, problémy mají svá řešení....zoufale se cítit když máme pořád co jíst, kde spát, mobilní telefony a internety...nic není tak zlé jak se nám na první pohled zdá, utápíme se v slzách a beznaději....ale máme na to mnohdy vůbec nárok?
Je to pohodlnější, litovat se, než s něčím bojovat. Postavit se tomu čelem...vím o tom svoje, snažím se tomu postavit čelem a bojovat. Vždy je za co bojovat, za život, za nás...kdo ví...beznaněj mě nezničí...

...potkávání/setkávání...

17. ledna 2014 v 17:58 ...o životě...
..ani nevím, proč jsem dala název "potkávání" ale asi je to tím, že nemohu zapomenout na jedno velice příjemné setkání.
Sektání s člověkem, se kterým jsme si byli velice blízcí, ale jak se to tak v životě občas stává, blízkost se vytrácí a touha také...a pak to někdy vyšumí do ztracena, někdy je z toho bouře, či potoky slz...ale skončí to.
U tohoto človíčka to bylo takové to vyšumění do ztracena, cesta každý svým směrem, ale přesto, v myšlenkách jsme na sebe nikdy nezapoměli. Na některé okamžiky, první schůzku, úsměv a vůbec dotyk onoho člověka i jen ten pocit, sedět vedle něj.
Ne není to láska, někdo si to možná pomyslí. Je to po více jak roce, příjemné sektání, kde jiskra možná přeskočí, ale oheň nezažehne, ale je to velmi příjemné a blízké setkání, s člověkem, se kterým bylo fajn....a je možná fajn nyní, kdy už nic víc není, ale je to jen přátelstvím bez výhrad....možná ochuzené o poznání, ikdyž rok s lidmi udělá poměrně hodně a poznává se o mnoho víc.
Je i více témat k hovoru, okouzlení bez růžových brýlý prvního setkání je reálnější.
Zůstává vzpomínka a těšení se na další setkání, které se možná rýsuje v budoucnu....setkání, které nejen pohladí na duši, je plné smíchu a vtipu. Je uvolněné a příjemné, těžko odolávajíc dalším schůzkám při dobrém jídle, pivu nebo sklence vína.
Prostě setkání s člověkem, který se stává dobrým přítelem....to je k nezaplacení....

Vztahy

17. ledna 2014 v 17:58 | Victoria |  Téma týdne
Aj to je téma. Vztahy. Složité to. V životě není nic lehké, byla by to nuda. Ale vztahy? Ty jsou více než komplikované mnohdy a mnohdy si tu komplikaci v nich děláme sami. Vztahům se nelze vyhnout. Teda pokud se člověk neodstěhuje na pustý ostrov, kde ani svého Pátka nepotká a je tam zcela sám, nechová žádné zvířátka ani nic podobné.
Slovo vztahy je pro mě velice zajímavým slovem, vybaví se mi při něm moje vztahy s rodinou, které jsou, jak to říct, na bodu nulovém, možná spíše lehce nad nulou, posun z bodu mrazu nastal nepatrný. Člověk si vybaví i vztahy minulé, vztahy s lidmi, které považoval za přátele, kamarády....i ty, které už být nemohou neb ti lidé nejsou mezi námi.
Dalo by se o tom psát spousta článků, rad a knih...ale jaký si to kdo udělá takový to má.
Dnešní doba ani vztahy mezi lidmi neutváří, nebo spíše si je díky dnešní době neutváří sami lidé, ale proč? Jsme tak masírováni médii že jsme zapoměli na vlastní názor a tím to i odnášejí lidé okolo nás? Dříve se tvořily přátelství, kamarádství, sousedské vztahy samy, ale dnes? V paneláku je každý skoro inkognito, na ulici se lidi na sebe neusmějí, natož aby se pozdravili a přátelství? To je už skoro mýtus...ale nejdůležitější jsou ty rodinné, měly by být...ale bohužel ani v dnešní době není vyjímkou když ani ty rodinné zkrátka moc nefungují jako dříve.
Možná je to i díky virtuálnímu světu, který se tak rozrostl, kdo ví. Možná jsme se jen odnaučili komunikovat a možná jsme to nikdy neuměli a učíme se to až nyní, ale těžko se něco napravuje....
Kdo ví, já bych o vztazích a asi nejen já, mohla napsat knížku....každý máme svůj příhěb. Jednou ho zveřejním :-)
Wiki

Testování Espresso mašinek

17. ledna 2014 v 17:57
Tak jsme se rozhodli, že si koupíme mašinku na Espresso. A tím také začalo naše malé martyrium s mašinkama.
Máme oba rádi kávu. Když je správně připravená - a to je docela kumšt, může být i ne tolik zdraví škodlivou pochutinou.
Drip nám nějak nestačil. Českého turka - nejhorší příprava kávy zde v Čechách nepijeme a rozpustnou (rádoby) "kávu" už roky nepijeme ani jeden. Rozpustná káva nemá s kávou nic moc společného. Vždyť je to již jednou uvařená káva a pak zpracovaná do rozpustné směsi. A to máme pít?
Vybírali jsme dlouho, četli rezence, přemýšleli, koukali na videa a do mašinky za 15 tisíc (nechceme žádný automat pro "blbý" který tu kávu stejně neumí tak jako pákový) a nakonec jsme zvolili variantu do 5ti tisíc.
Videa a recenze mluvily jasně, i za tuto cenu by se snad dal pořídit "presovač".
Tak jsme si objednali od DeLonghi - Iconia Vintage mašinku a jeli jsme si pro ni. Doma slavnostní vybalení a zkoušení káviček (podotýkám, že máme kvalitní kávy k tomu určené, žádnou Jihlavanku ani nic podobné)....ale mašinka zklamala. Překapávanou kávu si fakt můžu udělat v Dripu...že by to bylo kusem? Tak jsme jej vyměnili. Táhla jsem tu 4 kilovou bednu mhd na výměnu a zpátky naštěstí autem. Ale ono ejhle, nebylo to kusem, nýbrž mašinkou - prostě to ty levné mašinky neumí. Jo za ty prachy překapanou kávu. Tak jsme zkusili Guzzanti Gz23 - dlouho vyhlídnutou mašinku také s dobrými recenzemi. No jakžtakž to ušlo, ale pořád to neudělalo tu správnou cremu. Takže takové lehce napěněné překapané kafe. Opět. Takže opět vrácení už vlastně 3.kousku a co teď?
Bylo nám odborníky na kávu doporučováno jít do mašinky od 10.ti tisíc výše...ale to se nám nechtělo.
Tak jsme hledali a četli dál, než jsme narazili na Catler ES8010 za krásnou cenu - vrácení nevhodného dárku, takže se slevou kdy jsme se vešli do limitu. Na Catler jsme slyšeli dost chvály také, ale přeci jen více než na ty předchozí. Tak jsme si pro něj zajeli....a opět špatně. Překapané kafe za 5tisíc. To fakt ne. Ale co teď?
Chtěli jsme doma mít espresso, ale ne za každou cenu, ale dát na kvalitní mašinu 15 táců se nám taky nechtělo.
Tak jsme si pořídili Aeropress (naštěstí se u nás už dá koupit, ale je třeba hledat aby to nebyla kopie) a kafe je z něj výborné, ale pořád to není espresso.
Nastalo další hledání, dali jsme na rady Baristů a koukali i na Catler ES8012, ale on stojí oněch 15tisíc....hmmm, nakonec jsme jej objevili jako bazarový, 3 roky starý a používaný v advokátní kanceláři. Tam jim ale nakonec pořídili automat, s pákovým je do kanclu moc starostí (jooo to můžu potvrdit i z vlatní zkušenosti). A ona mašinka byla na prodej za cenu našeho "limitu" ale kupovat zajíce v pytli?
Tak nastala fáze rozhodování, zkoumání videí, čtení rezenzí.
Týpek bydlí kousek od nás, přijel na předváděčku a tak jsme zkoušeli kávičky, mlýnek, kávičky, mlýnek, všecko jsme probrali....a ono to tu cremu a to správné espresso vážně umí.
No a tak jsme si po dlouhém martyriu pořídili mašinku na espresso, vešli se do limitu s kvalitní mašinkou.
Momentálně jsme ve fázi testování káviček - Ethiopia, Kuba a jiné čertvě pražené kávy...ale o tom zase příště :-)

...změny...

17. ledna 2014 v 17:56 ...o životě...
...i my se měníme. Neustále se měníme, je to přirozený koloběh života. Měníme se my, mění se svět okolo nás. My měníme svět a vše okolo nás, jak se měníme my sami.
Změna je život, beze změny nastává stereotyp, nastává stagnace v životě, nastává pomalá smrt - fantazie, smrt kreativity, smrt radostem života.....beze změny žit, může mít fatální následky...změně se nejde ubránit. Ale lze ji nasměrovat. Korigovat a měnit....
Jsem jiná, jiná než když mi bylo dvacet, jiná než když jsem se vdávala a opět jiná s rozvodem. Jiná s neúspěšnými vztahy. Jiná se stěhováním i jiná po dopadech na tvrdou zem reality. Pořád se měním. Ale někdy k lepšímu, někdy k horšímu.
Mnohdy se člověk uzavře vůči všemu, změní se pro druhé k horšímu. Ale změna do fáze uzavření a obranné fáze je jen změnou ochranou, ze strachu aby se neopakovalo to, co bylo, co nás tak změnilo a uzavřelo.
Každá změna má svúj smysl, jen jej někdy pochopíme až za relativně dlouhou dobu, neb čas je relativní....změna je relativní.

...vzpomínka na...

17. ledna 2014 v 17:56 ...o životě...
...vzpomínám na ty, co mi tak chybí, ale už tu nejsou. Vzpomínám na chvíle strávené s nimi, společné odpoledne, večery, noci i rána. Společné Vánoce....ten pocit, vědět že tu je....vzpomínám.
Marek 8. července 2011 milovaný přítel, kamarád, milenec... skvělý člověk a pro mě chybějícím kouskem mne samotné....
Jaromír 2.prosince 2011 - v pubertě zbožňovaný bratranec. Hodný, skvělý, zábavný i vtipný člověk...
Helena, 4. února 2012 - milovaná babička, babička jakou si každý přeje mít. Babička, sestra, matka, kamarádka...milovaná osoba bez které by ten život nebyl tak krásný a naplněný
Dagmar leden 2013 - teta, kterou jsme měli vždy rádi. Osoba co by se pro druhé rozdala...ale málo jsme se viděli
Edita červenec 213 - teta Marečka, člověk jediný z rodiny, který se ho snažil držet nad vodou a měl ho opravdu rád vč.jeho vlastní mámy
Vzpomínám, ale v hezkém. Vzpomínám, odžívám. Prožívám a poprvé se usmívám :-) od srdíčka usmívám místo slz z bolesti, je tu úsměv radosti

Ohlédnutí za rokem 2013

17. ledna 2014 v 17:55 ...o životě...
S koncem jednoho roku, vždy končí jedna etapa života. Svým způsobem. Protože etapami života procházíme neustále. Ale spíše se starým rokem odchází vše staré a začíná něco nového.
Můj rok, rok 2013 byl plný zvratů, zklamání, rozhodnutí a bolesti. Ale také pochopení mnoha chyb a vyjasnění mnoha věcí.
Nejen že každý o něco přicházíme, já přišla o to nejcennější. O svoji duši - dalo by se to tak říct.
Ztratila jsem sama sebe. Natolik jsem se ponořila honbou za svým snem, za něčím co mě vedlo hlouběji do pekel, že jsem zapoměla žít, zapoměla na své přátele, zapoměla sama na sebe.....ale pak mi to došlo. Že se nehoním za snem, člověk se nemá za snem honit, ale jen si ho sladce snít, ale že se honím za něčím...ani nevím čím a jsem z toho akorát uhnaná....tak jsem s tím skončila.
Ale naskočila do jiného vlaku....opět se situace opakovala....člověk nespokojen, ale neustále věří, že se to spraví, zapominá stát na vlastních nohách reality, žije si v nějakém snu....až najednou bublina praskla. Jaké to bylo překvapení úlevy, když se to stalo. Ale s uvědoměním si vlastních chyb, že člověk nežil, ale živořil, že se honil za přeludem i za cenu, že přijde i o to poslední co má - lásku partnera přišla rána. Rána, facka od života, kdy Vám všechno dojde a vše si naplno uvědomíte, ale aby ta rána nebyla malá, nakonec stejně přijdete i o to poslední....když se loď potápí, proč by se měla potopit i s pasažéry, kteří mají svoji vlastní loďku záchrannou...
Byly to lekce děsivé, lekce silné, ale i lekce krásné....
V roce 2013 (mohlo to být už dříve, ale holt občas to člověku trvá) jsem si uvědomila, že se nenechám vláčet, ani rodinou, ani pomyslnými sny. Je potřeba stát na nohou, snít si, ale žít v realitě.
Nenechat si diktovat nic od nikoho, ale i se zamyslet nad tím, co druzí říkají.
Pochopila jsem, že nejvíce Ti, co o sobě tvrdí jak jsou upřímní, jsou nejvíce falešní.
Pochopila jsem, že přetvářka je denním chlebem většiny lidí a že jim to Ti druzí věří - tu laskavost a upřímnost a nechápu to.
Ale to je život. Mě tento rok dal další lekci, lekci tak tvrdou, že jsem se rozhodla zahodit všechny strachy a obavy a skočit do toho života na plno, ale s plným vědomím co dělám a také, že jakmile začne do loďky téct, vyskočit a doplavat ke břehu, protože se dříve či později potopí...tak to prostě je.
Uvědomila jsem si, že než o svých plánech mluvit, je lepší je realizovat a až se naplní tak je hlásat, ale nechlubit se.
Zdravé sebevědomí a hrdost na to, co jsem sama, já sama dokázala je důležitá, ale jen pokud to člověk opravdu dokázal sám svojími vlastními silami. Nechat se poplácávat po rameni, za něco co jsem dokázal, ale nebýt jiných, to není správné, a tak to vidím já...bohužel jsou to životní zkušenosti.............
Zkrátka rok 2013 byl těžkým rokem plným zkoušek, ale rok 2014 nám dává nové šance. Co chceme, toho dosáhneme, jen musíme stát nohama při zemi a mít oči i uši otevřené.
Mějte i Vy skvělý rok 2014 i ty další.....
Wiki

...chvilkové zastavení

17. ledna 2014 v 17:55 ...o životě...
Zastavme se na okamžik. Dokážeme to vůbec?
Neustále se někam ženeme, za někým nebo něčím spěcháme a neumíme se na chvíli zastavit, nebo máme pocit, že by nám uteklo něco...my mnohdy vlastně ani nevíme proč se neustále za něčím ženeme.
V dnešní době, mi přijde, že je módní spěchat a nestíhat, přitom stačí netrávit zbytečn tolik času malichernostmi, nesmysly u televize a internetu a najednou se toho času objeví, že není nutné spěchat protože nestíháme.
A mě to došlo ve chvíli, kdy mi se mi zhoutily okna - Windows na pc :D a já najednou zjistila, že mám času...že u toho počítače trávím nějak moc času - sice pro práci a svůj budoucí život, ale je to žrout.
No zkrátka, ani nevíme už skoro jaké to je, zastavit se na chvíli, ale když se nám to povede, libujeme si v tom, ale pak sezase vrátím do toho nesmyslného shonu....stejně nic nelze uspěchat...jsme nepoučitelní....i já...