10 nejhorších vteřin v životě....nebo možná ne...

23. září 2018 v 12:48 | Victoria |  Téma týdne
Když jsem si přečetla název tématu týdne, 10 nejhorších...napadlo mě vteřin v životě. Ale také, zdali byly skutečně opravdu nejhorší.
Možná v tu chvíli, kdy jsem je prožívala. Kdy jsem ztratila kontrolu nad tím, kam lezu, ztratila koncentraci na zmrzlém povrchu, na skalách, ve Vysokých Tatrách a kdy jsem letěla srázem dolů a nevěděla, kdy nebo zdali se vůbec zastavím.

V tu chvíli 10 nejhorších vteřin v životě - kdy se mě promítl celý dosavadní život před očima, kdy si člověk sesumíroval zbytečnosti nad kterýma se trápí, protože život se má prožít a ne přežít, co všechno člověk nedělá, ale ví, že by měl, chtěl....kdy si uvědomil, že jak tu nemusí za 10 vteřin být on, může to být kdokoli na kom nám záleží a my mu to zapomínáme dávat najevo...

Mnohdy se ale člověk ani z těchto 10ti vteřin člověk nepoučí do chvíle, kdy je zažije v jiné formě znovu - kdy mu říkají, zemřel Ti blízký člověk, milovaný, ale opomíjený, protože jsi workoholik. Druhá facka v životě, druhých pomyslných 10 vteřin - teď skutečně těch nejhorších....ale člověk se nemá litovat, má se poučit.

"Protože to, co už se stalo, nejde už odestát, lze se jen poučit a jít dál. Neřešit malichernosti, nerozčilovat se nad věcmi, které nemůže změnit, protože i tyhle věci nám ubírají naše vteřiny života.........."

Žijme, milujme (především sebe, tam se musí začít), odpočívejme a nehoňme se pro nic nebo pomyslné pozlátko, neřešme malichernosti, život je příliš krátký...

Wiki
 

Motýlí

11. září 2018 v 20:56 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Něžná, jako nejjemnější hedvábí, křídla motýlí.
Vznášíš se ve větru, necháš se unášet do neznáma.
Touha po svobodě a lásce je silnější jako Tvoje vůle
udržet se na zemi.
Chceš být oním motýlem s hedvábnými křídly a odletět si,
kde se Ti zalíbí.
Necháváš se unášet vzdušnými proudy vysoko k oblakům.
Máš celou zemi jako na dlani,
ale toužíš být nohami pevně na zemi.
Ale ten pocit, lehkost, je tak úžasná, že nevíš co chtít víc.
Jsi tak lehká, křehká, něžná, ale i přesto silná a bojovník.
Jen v tuto chvíli vánek odvál to vše pryč a Ty se vznášíš neznámo kam.
Dotkneš se slunce, posedíš na mráčku, potkáš se se ptáky, co letí neznámo kam.
Sle už dost, chceš zpátky na zem.
Tak pomalu zamíříš, čeká Tě už jen ta krutá, krásná realita
a vítá Tě svou pevnou náručí.
Jsi zpět, zpět na zemi.


Z mého archivu, 6.8.2009

Wiki

Touha...

11. září 2018 v 20:47 | Victoria |  Moje poetické chvíle...
Smutná, lehce vzlétneš vzhůru k oblakům.
Něžná a tak nevinná.
Jsi nádherná, o všem jen sníš.
Touha Tvá, je nenaplněná.
Přesto toužíš v oblacích být,
vznášet se nad zemí, stále jen snít.
Bouře přichází, držíš se ve větru,
Nenaplněná touhou, krásná, jsi tak nevinná.
Jediná, kdo neudrží se a nechá se unášet.
Letíš se větrem, jako o závod.
Tvůj sen se naplnil.
Bere Tě vítr s sebou, do svojí náruče,
Ty se nebojíš, jen necháváš se unášet svými sny.


19.10.2009, Brno

Wiki

Další články


Kam dál

Reklama